Prezident dnes vetoval zákon o chemických látkách, který má do našeho právního řádu implementovat nařízení Evropského parlamentu o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek - tzv. REACH. „Tím, že prezident tento zákon dnes vetoval, vystavil Českou Republiku možnému postihu, který nám za nenaplňování této evropské legislativy hrozí. Tímto gestem dal znovu jasně najevo, jak mu záleží na ochraně životního prostředí a zdraví lidí v České Republice,“ komentoval postoj prezidenta vedoucí programu Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík.
REACH je právní předpis sloužící k registraci a kontrole chemických látek v Evropské Unii a jako členská země máme povinnost ho implementovat do svého právního řádu. Podobu REACHe rozhodnutí prezidenta příliš neovlivní, protože veškerá nařízení Evropského parlamentu se automaticky stávají součástí legislativy členských států. „Jediné čeho pan Klaus tímto vetem dosáhne, bude zmatek pro průmyslové podniky, protože zákon například přesně stanovoval, které instituce mají REACH naplňovat nebo určoval výši pokut,“ vysvětlil Petrlík.
Prezident Klaus ve své tiskové zprávě dnes zveřejněné na stránkách Pražského hradu k zákonu píše: „Lidé dnes nejsou nijak nebezpečně ohrožováni chemickými látkami, ochrana životního prostředí je přísná již teď a to nejen v oblasti chemických látek.“ Opak je však pravdou. Lidé jsou dennodenně vystavování rizikovým látkám, které se zatím mohou zcela legálně používat k výrobě předmětů denní spotřeby, ale ze kterých se mohou uvolňovat během jejich používání. „Jedná se například o nebezpečné ftaláty, které jsou často obsažené v podlahových krytinách či zdravotnických pomůckách a mohou způsobit zdravotní problémy. Například právě reprotoxický ftalát DEHP je díky REACHi nominován mezi látky, které by měly projít přísným procesem autorizace,“ řekla vedoucí kampaně „Nehrajme si s PVC“ Ing. Miroslava Jopková.
Václav Klaus dále píše, že náklady spojené se zaváděním REACHe jsou na hranici únosnosti pro průmysl a volí podobnou rétoriku, kterou používali lobbyisti chemického průmyslu počátkem devadesátých let minulého století, když se zakazovaly látky poškozující ozónovou vrstvu Země. Nakonec se ukázalo, že tento zákaz chemický průmysl nezlikvidoval.
„V České republice jsme si zvykli vypočítávat, kolik bude REACH stát průmysl, ale nedíváme se na to, kolik by se při důslednějším požadavku náhrady nebezpečných látek bezpečnějšími alternativami ušetřilo na zdravotních výdajích a na budoucích likvidaci ekologických zátěží, s jakou se dnes potýkáme například ve Spolaně Neratovice a na mnoha dalších místech. Celkové náklady na ně mají výrazně přesáhnout sto miliard korun. Kolik to bude na čištění od látek, které nám dnes nepřipadají nebezpečné?“ uzavírá Jindřich Petrlík.
