Značný počet zemí nedodržuje dohodnutá ustanovení mezinárodní Aarhuské úmluvy o environmentální demokracii (1). Zatímco postsovětské státy a státy západního Balkánu se potýkají s prosaditelností práva, někteří členové EU nadále oslabují dříve stanovené normy (2). Hodnocení vychází ze stínových zpráv zveřejněných nevládními organizacemi u příležitosti sedmého zasedání smluvních stran úmluvy (3). Delegáti zastupující signatářské země se po čtyřech letech scházejí na zasedání ve švýcarské Ženevě (4).
Přístup k informacím o otázkách životního prostředí, účast veřejnosti na rozhodování a přístup k nezávislému soudnictví; vlády členských států EU spolu s kandidátskými zeměmi a postsovětskými státy slíbily, že budou všechna tato práva chránit. Prostor pro občanskou společnost se však v mnoha zemích stále zmenšuje. Podle stínových zpráv nevládních organizací se občané nemohou domoci spravedlnosti.
„V postsovětských zemích a na západním Balkáně zůstávají mnohá práva občanů pouze na papíře. Zákony se často čtou jako pokrokové, ale ve skutečnosti státní orgány skrývají informace a údaje a odrazují veřejnost od účasti na rozhodování a spravedlnost je nevymahatelná. Právní ochrana v EU je mnohem silnější, ale v některých zemích můžeme pozorovat velké krácení práv občanů v legislativních postupech,“ vysvětluje Martin Skalský, odborník na účast veřejnosti z pražské nevládní organizace Arnika.
Že se situace zhoršuje, potvrzuje i skutečnost, že 16 ze 47 států nezveřejnilo své zprávy o dodržování ustanovení Aarhuské úmluvy za poslední období (2018-2021) (5). Některé zprávy hodnotí situaci pouze formálně a zamlčují existující problémy. Nadcházející zasedání smluvních stran by mělo schválit zprávy o porušování pravidel ze strany 13 zemí a Evropské unie, které vypracoval Výbor pro dodržování úmluvy (6), a nařídit státům, aby přijaly nezbytná opatření.
Stínové zprávy ukazují, že skutečnost se často šokujícím způsobem liší od toho, co je technicky napsáno v zákonech. Nevládní organizace mají bohaté zkušenosti s řešením konkrétních případů a jsou v kontaktu s místními komunitami, takže jejich hodnocení odráží problémy, s nimiž se potýkají běžní občané. Požadují, aby vlády dodržovaly své sliby a zajistily občanům demokratický prostor při rozhodování o otázkách životního prostředí.
„Dlouholeté zkušenosti ukazují, že kontrolní mechanismy jsou příliš slabé a velké množství států je systematicky obchází. Aarhuská úmluva by měla zvážit, jak dodržování pravidel vymáhat, případně jak účinně zasáhnout proti těm zemím, které pravidla dlouhodobě nedodržují a porušují práva na ochranu životního prostředí,“ navrhuje Martin Skalský.
Poznámky a detaily:
(1) Aarhuská úmluva, přezdívaná jako Úmluva o environmentální demokracii, vstoupila v platnost 30. října 2001. Jejími signatáři jsou země Evropy a bývalého Sovětského svazu a Evropská unie jako smluvní strana. Nedávno se první stranou z Afriky stala Guinea Bissau. Na základě příkladu Aarhusu země Latinské Ameriky nedávno přijaly podobnou Escazuskou úmluvu. Aarhuská úmluva zaručuje právo na informace o životním prostředí, účast veřejnosti na rozhodování, přístup ke spravedlnosti a ochranu obránců životního prostředí před pronásledováním. Více o Aarhuské úmluvě: https://aarhusclearinghouse.unece.org
(2) Prohlášení hlavních autorů stínových zpráv o dodržování Aarhuské úmluvy:
Bělorusko: „Bělorusko nadále systematicky neplní své závazky vyplývající z Aarhuské úmluvy. Ochránci životního prostředí a nevládní organizace jsou těžce pronásledováni a jejich situace se výrazně zhoršuje. Veškeré kroky, které v minulosti podniklo Ministerstvo přírodních zdrojů a Aarhuské centrum za účelem změny legislativy a praxe, nebudou mít smysl, dokud pronásledování neustane a dokud nebudou obnovena práva jeho obětí.“
Marina Dubina, nedávno zlikvidovaná nevládní organizace Ekodom
Bosna a Hercegovina: „Pod politickými nebo ekonomickými vlivy, uplatňování Aarhuské úmluvy stále zaostává. Neznalost a nedostatečná kapacita státních úředníků při poskytování informací, špatná propagace procesů, kterých se může veřejnost účastnit, a zdlouhavá soudní a správní řízení spolu s nedostatečnou koordinací mezi obecními, městskými, kantonálními a entitními orgány jsou jen některé z překážek, které se rok co rok opakují. Občanská společnost zoufale potřebuje účinné nástroje, aby mohla nadále bojovat za zachování toho, na co může být naše země hrdá - životní prostředí a přírodní zdroje.“
Ratko Pilipović, nezávislý právník spolupracující s Koalicí pro řeky
Chorvatsko: „Ačkoli lze v přístupu k informacím v záležitostech životního prostředí pozorovat určitý pokrok, v přístupu ke spravedlnosti jsme zřejmě svědky zcela jiného směřování. Situace je dost vážná, zejména při napadání rozhodnutí, která vydává sama vláda. Je zřejmé, že Chorvatsko čeká ještě dlouhá cesta k implementaci Aarhuské úmluvy, protože zde chybí politická vůle.“
Zeljka Leljak Gracin, Zelena Akcija
Česká republika: „V roce 2018 bylo zásadním způsobem omezeno právo veřejnosti účastnit se řízení. Nevládní organizace se nemohou účastnit naprosté většiny povolovacích řízení, což vede i k omezení jejich aktivity v řízeních, kterých mají právo se účastnit. Účast veřejnosti tak zajišťují téměř výhradně pouze vlastníci sousedních nemovitostí.“
Petra Humlíčková, nezávislá právnička spolupracující s Arnikou
Řecko: „Nezřídka se stává, že vnitrostátní zákonodárce a správní orgány porušují Úmluvu a zavádějí ustanovení a postupy, které Úmluvu prakticky zneplatňují. Nevládní organizace usilovně pracují na odhalování, prezentaci a kritice takových iniciativ, na mobilizaci občanské společnosti a prosazování potřebných změn. V době environmentální krize je pro Řecko naléhavější než kdy jindy přejít od kultury utajování a považování veřejných konzultací za časově náročné a nákladné k politice otevřených dat, řádné účasti veřejnosti a odpovídajícím opravným prostředkům v případech porušování environmentálních práv.“
Anna Vafeiadou, WWF Řecko
Island: „Ani deset let poté, co Island ratifikoval Aarhuskou úmluvu, stále nemají nevládní organizace právní postavení před soudem - přístup ke spravedlnosti je omezený. Zájmové skupiny v energetice, stavebnictví a rybolovu se cítí být velmi ohroženy rovným přístupem ke spravedlnosti.“
Arni Finnsson, Islandská asociace ochrany přírody
Moldavsko: „Za posledních deset let nebylo životní prostředí na seznamu vládních priorit. Od roku 2014 Moldavsko nepředložilo žádnou zprávu o plnění Aarhuské úmluvy. Od roku 2015 vláda neschválila žádný politický dokument, který by nastiňoval harmonogram a konkrétní kroky k provádění úmluvy. Návrh akčního plánu na období 2020-2022 zůstává pouhým záměrem na papíře a nikdy nebyl otevřen k veřejné konzultaci.“
Natalya Zamfir, sdružení ochránců řek Eco-TIRAS
Severní Makedonie: „Dodržování Aarhuské úmluvy není systematicky monitorováno. Při přípravě vládní zprávy nebyla dostatečně konzultována veřejnost a příslušné ekologické organizace občanské společnosti. Potřebujeme hodnocení s konkrétními, relevantními, účelnými a motivujícími závěry, které budou hnacím motorem pro zlepšení situace.“
Natasha Dokovska, Novináři za lidská práva
(3) Stínové zprávy o environmentální demokracii vypracované nevládními organizacemi: https://unece.org/2021-reports-international-regional-and-non-governmental-organizations
(4) Sedmé zasedání smluvních stran Aarhuské úmluvy - oficiální webové stránky: https://unece.org/environmental-policy/events/MoP7-MoPP4-JHLS
(5) Každá země, která je signatářem Aarhuské úmluvy, je povinna každé čtyři roky vypracovat zprávu o stavu legislativy a také o praktickém uplatňování práv v oblasti životního prostředí. Zprávy jsou k dispozici zde: https://aarhusclearinghouse.unece.org/national-reports/reports
(6) V případě, že určitý stát porušuje zásady environmentální demokracie stanovené v Aarhuské úmluvě, mohou občané nebo nevládní organizace podat stížnost Výboru pro dodržování úmluvy. Všechny případy jsou k dispozici zde: https://unece.org/env/pp/cc/communications-from-the-public
