Krajina je obrazem lidí, kteří ji obývají. Člověk vytváří určitý typ krajiny k obrazu svému, ale ta jej zpětně ovlivňuje, dotváří a vždy ovlivňuje jeho duši.
Naše krajina se v 90. letech 20. století začala prudce proměňovat. Jednak jsme její původní podobu začali v globalizovaném světě plném nadnárodních obchodních center a dálnic ztrácet, jednak jsme si uvědomili, že se něco děje i v nás samotných. Abychom poznali, kdo jsme, nemusíme chodit k psychoanalytikovi - stačí se podívat z okna. Je stále zřejmější nutnost chránit a rozvíjet krajinu kvůli ní samé, ale také kvůli sobě a vlastní duši.
Tak o tom krásně píše RNDr. Václav Cílek, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR, ve své knize „Krajiny vnitřní a vnější".
Tak jako spoustě dalších lidí není lhostejné, v jakém prostředí žije, i k nám dolehly znepokojivé zprávy o záměrech plošného kácení starých alejí díky čerpání dotačních titulů. Správa silnic Olomouckého kraje chtěla vykácet starou jabloňovou alej u komunikace vedoucí z Nového Malína na Třemešek , z důvodu stáří stromů a možného bezpečnostního rizika. Viděla jsem, že obec nemá zájem o záchranu stromů a nic by nenamítala. Neviděli jsme jinou možnost jak stromy zachránit, než založit s manželem v roce 2012 občanské sdružení Malínské aleje. Získali jsme několik dobrovolníků a jeli se představit na Správu silnic s tím, že aleje ošetříme sami, aby stromy nekáceli. Přes jejich stáří jsou to zdravé a krásné stromy. Návrh byl ze strany silnic kvitován a tak se nám tedy podařilo ošetřit malou jabloňovou alej v Novém Malíně, tvořenou deseti starými stromy. A do proluk jsme dosadili mladé jabloně, koupené na jižní Moravě. Akci jsme financovali z vlastních peněz. Mladým stromkům se daří a lidé, bydlící v blízkosti se nabídli, že budou pečovat o pravidelné zalévání.
Na jaře 2013 jsme zasadili podél silnice z Nového Malína k Šumperku padesát červených jeřabin a na podzim téhož roku z druhé strany komunikace, kudy vede cyklostezka, jsme vysadili pásmo rozmanitých keřů (zlatice, ptačí zob, pámelníky, svídu krvavou, trnky). Obec nám poskytla místo žádaných 30 tisíc korun, pouhé 4 tisíce z grantu. Dřeviny se nám podařilo získat poměrně levně z místní lesní školky, která zvolna ukončuje svou činnost.
Z obce se vine krajinou již historická krásná třešňová alej, malebná a viditelná zdaleka, čítající 192 stromů. Významný biotop a krajinotvorný prvek. Příslib dotačního titulu Správě silnic vedl k přípravě projektu o skácení aleje a její náhradní výsadbě. Za komisi životního prostředí naší obce jsem nesouhlasila s tímto plánem a bez meškání jsem na akci upozornila Správu chráněné krajinné oblasti Jeseníky, do níž horní část aleje spadá. Navržený projekt nesplňoval kritéria, požadovaná ze strany CHKOJ, čili ke kácení aleje se nakonec nepřistoupilo.
Našemu občanskému sdružení se od února roku 2014 podařilo ošetřit zhruba třetinu aleje, zbavili jsme stromy uschlých větví a pahýlů a vydařila se i spolupráce se silničáři, kteří nám pomohli odstranit husté náletové porosty mezi stromy. Alej je navštěvována četnými výletníky pěšími i na kolech a začíná rozkvétat. Docela mě pobavil dotaz jednoho starého pána na kole..." a to je tu soukromé?" Tiše žasl, když si uvědomil, že tu práci nemáme placenou, ale děláme ji pro záchranu stromů samotných. Veškerou práci děláme ve svém volném čase a z vlastních prostředků. Až skončí vegetační období, budeme v ošetřování stromů pokračovat. Z několika uschlých stromů jsme vytvořili tzv. „suchá torza", neboť stromy jsou obývané spoustou hmyzu, larev brouků, například třešňové stromy jsou jediným domovem vzácného brouka krasce třešňového.
Na konci dubna, u příležitosti Dne Země a 45. výročí založení CHKO Jeseníky, se uskuteční výsadba 55 mladých třešní do proluk a další dřeviny se zasadí do malínských mezí. V tomto případě CHKO získalo dotaci ke koupi dřevin. Akce se zúčastní žáci základní školy Nového Malína, pracovníci CHKO i jednotliví občané, kteří si mohou přijít zasadit svůj strom.
Máme radost, že se dílo daří a doufáme, že aleje budou těšit ještě dlouhá léta nejen nás, ale i naše potomky.
Malínské aleje o.s.
Zuzana a Vít Čajkovi
