Tvrzení magistrátu, že tunel Blanka zvýší množství zeleně (1), se ukazuje jako nepravdivé. Podle dostupných dokumentů (2) má být po ukončení stavby největšího tunelu vysázeno pouze 454 stromů, 8220 keřů a dalších 100 m2 keřových ploch, což je zhruba polovina původního množství zeleně. Občanská sdružení již před dvěma lety při zahájení výstavby tunelu spočítala, že zmizí téměř tisíc stromů a čtyřicet tisíc metrů čtverečních keřů. Potvrzuje se tak obava sdružení, že tunel Blanka povede k výraznému úbytku zeleně zejména v Praze 6.
Podle Martina Skalského ze sdružení Arnika jde obecně o celopražský trend: „Čísla, která jsou k dispozici, ukazují, že v Praze se dlouhodobě kácí více stromů, než kolik se jich vysadí. Průměrně je nahrazen pouze každý druhý pokácený strom. Přesně to je i případ stavby tunelu Blanka, u něhož se magistrát dušoval, že nepoškodí životní prostředí,“ řekl Martin Skalský.
Kácení postihlo stromy na Prašném mostě, zeleň u vojenských hřbitovů pod Pohořelcem, zelený pás ve Svatovítské ulici a stromy ve Střešovicích. Sdružení Arnika, Ateliér pro životní prostředí a EKO Břevnov označila již v roce 2008 správní řízení o kácení dřevin v souvislosti s výstavbou Městského okruhu jako nezákonné. Stavba totiž neprošla povinným hodnocením vlivů na životním prostředí, tzv. procesem EIA. (3)
Kompenzaci ztrát způsobených kácením dřevin lze podle současné právní úpravy řešit stanovením „přiměřené“ náhradní výsadby (4). Zákon tak nechává na uvážení rozhodujících úředníků, v jaké podobě a množství o kompenzačních opatřeních rozhodnou. „Náhradní výsadby jsou v případě Blanky částečně zadány i na střechách podzemních garáží. Navíc nelze skutečné náhradní výsadby posuzovat jen jako porovnání počtů vykácených a vysazených stromů. Nová sazenice dosáhne funkcí vzrostlého stromu až za mnoho let,“ upozornil Martin Skalský z Arniky.
Navíc při posuzování stavby dochází ke střetu zájmů, protože ji prosazuje hlavní město Praha a zásadní povolení následně vydává jeho úřad - magistrát hl. m. Prahy. „Málokterý úředník je ochoten riskovat svou kariéru a bránit záměrům svého zaměstnavatele,“ uvedl Martin Skalský.
Zřetelný úbytek zeleně není jediným negativním důsledkem stavby Městského okruhu na životní prostředí obyvatel dotčených částí Prahy. Ačkoliv stavba je prezentována jako čistě podzemní, která nemá postihnout životní prostředí, v jejím důsledku došlo k významnému poškození parku Stromovka a hrozilo i poškození Letenských sadů. „I zmíněné stavby tak bohužel potvrzují trend, že zelen v Praze přibývá jen „na papíře“, zatímco ve skutečností tomu tak není (7). Stromy ve městě přitom výrazně zmírňují vliv znečištěného ovzduší na lidské zdraví, proto by v Praze rozhodně měly přibývat, nikoli mizet,“ dodala mluvčí Arniky Zora Kasiková.
Přílohy a poznámky:
(1) Například viz následující tvrzení z července 2009: „Tunelový komplex Blanka nabídne po svém dokončení kromě nebývalého komfortu průjezdu městem i více zeleně“ http://www.praha.eu/jnp/cz/home/zivot_v_praze/zivotni_prostredi/zivotni_prostredi-blanka_prinese_vice_zelene.html
(2) Kompletní seznam náhradních výsadeb najdete zde: http://www.arnika.org/res/data/087/009510.pdf
(3) Viz studie Stav a vývoj zeleně v Praze, Arnika, Praha 2009 http://arnika.org/stav-zelene
(4) Viz tisková zpráva ´“Městskému okruhu má padnout za oběť tisíc stromů. Sdružení tvrdí: řízení je nezákonné.“ z února 2008:
http://arnika.org/mestskemu-okruhu-ma-padnout-za-obet-tisic-stromu-sdruzeni-tvrdi-rizeni-je-nezakonne
(5) Pevné zakotvení náhradních výsadeb v české legislativě požaduje také petice Arniky „Zachraňme stromy!“ Platná právní úprava předpokládá dvě možnosti kompenzace tzv. ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin rostoucích mimo les: formou náhradní výsadby nebo odvodem do obecního rozpočtu. Druhá možnost je závislá na provedení zvláštním zákonem o finančních odvodech za kácení, který ale nebyl nikdy přijat a tudíž je to jen možnost teoretická. V praxi proto lze využít pouze náhradní výsadby a za 16 let existence zákona o ochraně přírody se vytvořila velice variabilní úřední „praxe“.
Úřady někdy z formulace zákona o ochraně přírody dokonce dovozují, že náhradní výsadba není vůbec povinná. Za druhé je výsadba vázána na vyčíslení ekologické újmy, jejíž závazná metodika neexistuje a úřadům činí velké potíže exaktně újmu stanovit. Za třetí má být výsadba „přiměřená“, což je neurčitý právní pojem, který opravňuje úřady vykládat jej velice široce v rámci svého uvážení. Za další není nutné ukládat náhradní výsadbu v místě, ale kdekoliv v obci. Navíc v praxi není důsledně kontrolováno, zda stromy byly vysazeny a vlastník o ně po úřadem stanovenou dobu skutečně pečuje.
(6) Objevily se i radnice (např. úřady centrálních městských částí Prahy), které tvrdí, že neevidují na svém území žádné volné plochy pro náhradní výsadbu. Lze se tak setkat jak s úplným vyloučením náhradní výsadby (např. Magistrát města Ostravy za „neperspektivní“ nebo náletové dřeviny výsadbu neukládá), s výsadbou „kus za kus“ (Magistrát hl. m. Prahy), ale i s praxí přesného ocenění společenské hodnoty dřevin pomocí nejnovější metodiky státní Agentury ochrany přírody a krajiny a uložení povinnosti investovat 10 % vypočtené částky do sazenic. Vzhledem k zabránění úbytku celkové zeleně ve městech i k určité právní jistotě žadatelů o kácení, je nutné sjednotit praxi náhradních výsadeb a odvodů za kácení dřevin, aby byl systém funkční a spravedlivý.
(7) Viz studie Zeleň a veřejná prostranství v centru Prahy: jak zlepšit situaci http://arnika.org/zelen-2008
