Havárie provází celou historii provozu takzvaných moderních spaloven a nevyhýbají se ani Česku. V právě představené mapě havárií spaloven je neblaze zvýrazněno devětašedesát míst, v řadě z nich navíc došlo k explozi nebo požáru hned několikrát. Devět postižených měst se pak nachází v Česku a už i Jihlava, kde Arnika unikátní mapu zveřejnila, má pár požárů za sebou. Navíc ve všech třech fungujících spalovnách komunálních odpadů v ČR už minimálně jednou hořelo, naposledy v roce 2012 v té brněnské. Obzvláště varovný je však rozsáhlý požár ve francouzském Fos-sur-Mer, kde do základů shořela velkokapacitní spalovna s roční kapacitou 400 tisíc tun odpadů. I přes tyto zkušenosti jihlavští politici neváhají prosazovat výstavbu další spalovny.
Přečtěte si o haváriích spaloven v Evropě >>245.18 KB
„Hlavní nebezpečí požáru spalovny tkví především v nekontrolovaném hoření odpadu a úniku nebezpečných látek. Jak odhaduje Program pro životní prostředí OSN, z tuny nekontrolovaně shořelého odpadu se do ovzduší může uvolnit až tisíc mikrogramů extrémně nebezpečných dioxinů v přepočtu na jejich toxický ekvivalent,“ shrnuje hlavní rizika vedoucí programu Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky.
V Jihlavě před lety hořela například spalovna Motorpal, kdy byla její značná část zcela zničena, a požár se v ní opakoval i celkem nedávno – v roce 2007. Dalšími nechvalně známými městy v Česku jsou třeba Chropyně, Liberec, hned několikrát hořelo ve Vyškově a ve Zlíně v roce 1997 lehla popelem spalovna celá. Nejnověji měla problémy spalovna v Lysé nad Labem, kterou musel provozovatel odstavit loni. Ne vždy šlo sice o spalovny komunálních odpadů, nicméně všechny tři, které v Česku stojí, už nějaká havárie postihla.
„Za haváriemi spaloven je možné najít celou řadu faktorů, ke kterým patří nedostatečné bezpečnostní normy, jejich nedodržování, vady na zařízení, lidská selhání i nepravděpodobné souhry okolnostní. Ale ne všem haváriím se dostalo pozorností médií a veřejnosti a o některých jsme nemuseli najít informace vůbec. Naši mapu spaloven ani my sami nepovažujeme za zcela vyčerpávající, řada míst na ní může chybět, je však dosud nejúplnější, kterou se podařilo sestavit,“ přibližuje souvislosti odborník Arniky na problematiku spaloven Matěj Man. Odborníci pracující v Arnice se problematikou spaloven zabývají už od roku 1993.
Některé z případů popsaných v mapě havárií dokládají i aspekty, na které žádný z politiků prosazujících výstavbu spaloven dosud ani nepomyslel, a sice vysokou cenu za dekontaminaci území znečištěného provozem spalovny. „Jen vyčištění bunkru na odpad stálo ve francouzském Caligny v přepočtu přes 20 milionů korun,“ doplňuje Petrlík. V Itálii pro změnu jednu spalovnu zcela uzavřeli pro opakované delikty proti zákonům na ochranu životního prostředí. K něčemu podobnému došlo i na Ukrajině v Kyjevě. Palčivou otázkou podle nevládní organizace zůstává, zda by se k podobnému kroku rozhoupaly i české úřady.
Vzhledem k materiálům, které se v areálech spaloven nacházejí, mohou mít havárie obrovský dopad na okolí. Ohroženo je jak zdraví obyvatel, tak životní prostředí. Ovšem i řádně fungující spalovna vypouští do ovzduší nebo prostřednictvím vlastních odpadů řadu nebezpečných látek. Patří k nim dioxiny, těžké kovy, ultrajemné pevné částice, na něž se vážou další škodliviny, nebo třeba kyselý chlorovodík.
„Hlavní nebezpečí požáru spalovny tkví především v nekontrolovaném hoření odpadu a úniku nebezpečných látek. Jak odhaduje Program pro životní prostředí OSN, z tuny nekontrolovaně shořelého odpadu se do ovzduší může uvolnit až tisíc mikrogramů extrémně nebezpečných dioxinů v přepočtu na jejich toxický ekvivalent,“ shrnuje hlavní rizika vedoucí programu Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky.
V Jihlavě před lety hořela například spalovna Motorpal, kdy byla její značná část zcela zničena, a požár se v ní opakoval i celkem nedávno – v roce 2007. Dalšími nechvalně známými městy v Česku jsou třeba Chropyně, Liberec, hned několikrát hořelo ve Vyškově a ve Zlíně v roce 1997 lehla popelem spalovna celá. Nejnověji měla problémy spalovna v Lysé nad Labem, kterou musel provozovatel odstavit loni. Ne vždy šlo sice o spalovny komunálních odpadů, nicméně všechny tři, které v Česku stojí, už nějaká havárie postihla.
„Za haváriemi spaloven je možné najít celou řadu faktorů, ke kterým patří nedostatečné bezpečnostní normy, jejich nedodržování, vady na zařízení, lidská selhání i nepravděpodobné souhry okolnostní. Ale ne všem haváriím se dostalo pozorností médií a veřejnosti a o některých jsme nemuseli najít informace vůbec. Naši mapu spaloven ani my sami nepovažujeme za zcela vyčerpávající, řada míst na ní může chybět, je však dosud nejúplnější, kterou se podařilo sestavit,“ přibližuje souvislosti odborník Arniky na problematiku spaloven Matěj Man. Odborníci pracující v Arnice se problematikou spaloven zabývají už od roku 1993.
Některé z případů popsaných v mapě havárií dokládají i aspekty, na které žádný z politiků prosazujících výstavbu spaloven dosud ani nepomyslel, a sice vysokou cenu za dekontaminaci území znečištěného provozem spalovny. „Jen vyčištění bunkru na odpad stálo ve francouzském Caligny v přepočtu přes 20 milionů korun,“ doplňuje Petrlík. V Itálii pro změnu jednu spalovnu zcela uzavřeli pro opakované delikty proti zákonům na ochranu životního prostředí. K něčemu podobnému došlo i na Ukrajině v Kyjevě. Palčivou otázkou podle nevládní organizace zůstává, zda by se k podobnému kroku rozhoupaly i české úřady.
Vzhledem k materiálům, které se v areálech spaloven nacházejí, mohou mít havárie obrovský dopad na okolí. Ohroženo je jak zdraví obyvatel, tak životní prostředí. Ovšem i řádně fungující spalovna vypouští do ovzduší nebo prostřednictvím vlastních odpadů řadu nebezpečných látek. Patří k nim dioxiny, těžké kovy, ultrajemné pevné částice, na něž se vážou další škodliviny, nebo třeba kyselý chlorovodík.
