Ekologická správa vodních toků nebrání jejich optimálnímu fungování, navíc napomáhá obnově biodiverzity a zároveň šetří náklady daňových poplatníků. Obnovu možnosti rozlivů v říčních nivách je navíc nutné zvažovat i kvůli prevenci a tlumení povodňových vln. Pozitivní změny může přinést revitalizace v oblasti horních toků řek. Tato a další témata zazní na třídenní konferenci nazvané Říční krajina, jež dnes začala v Olomouci.
Zúčastní se jí správci toků, zástupci orgánů státní správy, ochrany přírody, vědeckých institucí i projekčních a stavebních firem či neziskových organizací z České republiky a ze Slovenska. Konferenci pořádá Koalice pro řeky ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci, regionální organizací Mezinárodní asociace pro krajinnou ekologii a Unií pro řeku Moravu.
„Podpora dialogu mezi vodohospodáři a ekology, mezi vědeckou sférou a praxí, mezi odbornou a širší veřejností, včetně politické reprezentace, státní správy a samospráv, je základním posláním Koalice pro řeky," říká její předseda, David Pithart. Cílem konference je zprostředkovat poznatky a zkušenosti ohledně stavu a vývoje vodních toků a říční krajiny, jejich správy, funkcí a služeb, které poskytují a možností integrovat ekologické principy do jejich správy a obnovy.
Z hlediska počtu příspěvků je nejrozsáhlejším tématem konference ekologická správa vodních toků, což je moderní evropský i celosvětový trend vodního hospodářství. Jde o určitou revizi přístupů a technik správy toků, která v určitých odůvodněných případech nebrání přírodním procesům, jako jsou například změny trasy koryta, likvidace jeho opevnění v důsledku povodní, usazování sedimentů, padání mrtvého dřeva či vývoj břehových porostů.
Dalším prioritním tématem konference je dynamika a retence vody v nivách. „Toto téma nabývá na důležitosti se stále častějším výskytem extrémních jevů, jako jsou povodně a sucha. Má-li být zvýšena schopnost krajiny zadržovat vodu, a tím i schopnost tyto extrémy tlumit, je třeba zvažovat i obnovu povodňových rozlivů v říčních nivách, které by tlumily průběh povodňových vln," uvedl Vlastimil Karlík z Arniky, tajemník Koalice pro řeky. Některé přednášky jsou proto věnovány zhodnocení významu těchto rozlivů pro dynamiku povodní, možnostem a překážkám jejich obnovy v nivách, kam náleží i ztráta historické paměti obyvatel, která přirozeně zabraňovala zastavování říčních niv.
Třetím tématem konference je devastace pramenných oblastí řek, které přinesly zrychlení odtoku vody z krajiny, ztrátu řady cenných biotopů a zhoršení kvality vody již od samého pramene. Právě v horních tocích jsou možnosti pozitivních změn obhospodařování, správy a ochrany vodních toků často mnohem větší, než v říční krajině velkých řek, kde tomu brání kumulace osídlení, dopravní cesty, zájmy plavby a podobně.
V pořadí sedmá konference Říční krajina byla zahájena v Olomouci v prostorách Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého ve středu 5. října a potrvá do pátku 7. října. Na rozdíl od předchozích ročníků, kdy ji pořádala Univerzita Palackého, se hlavním pořadatelem stává vloni založená nezisková organizace Koalice pro řeky. Sdružuje řadu organizací i jednotlivců s cílem integrovat aktivity vedoucí ke zlepšení stavu vodních toků a říční krajiny ČR. Za dobu své krátké existence uspořádala již několik úspěšných seminářů s účastí vodohospodářů, ekologů a dalších odborníků, například v září 2010 na půdě Senátu PČR či letos v září na ministerstvu zemědělství.
Konference byla finančně podpořena Ministerstvem životního prostředí ČR a Nadací Partnerství.
Poznámky pro editory:
Většina vodních toků České republiky ztratila v minulých dvou staletích svůj přirozený charakter. Zkrácená a opevněná koryta řek rychle odvádějí vodu během extrémních hydrologických situací, kterých neustále přibývá, a zvyšují tak riziko povodní v dolních částech toků. Původní říční krajina, cenná svou jedinečnou přírodní hodnotou a vysokou biodiverzitou, se dochovala jen ve fragmentech, a i ty jsou pod neustálým tlakem zemědělství, průmyslu a stavebních záměrů. Výstavba v přirozených záplavových územích násobí škody při extrémních povodních a vyžaduje neustálé investice do technických protipovodňových opatření. Krajina jakožto celek ztratila schopnost zadržovat vodu a trpí zvýšenou erozí. Mezinárodní dohody a směrnice Evropské unie zavazují Českou republiku k ochraně vod a na ně vázaného přírodního prostředí. Nejsou však plněny dostatečně. Chybí ucelený systém propojení toku informací a nových poznatků z oblasti základního vědeckého výzkumu a praktických zkušeností různých neziskových organizací, zabývajících se ochranou přírody a krajiny, směrem do praxe, k představitelům státní orgánů a institucí, které mají na starost péči o vodní toky, říční nivy i okolní krajinu. U správců toků i u české veřejnosti chybí vědomí souvislostí mezi ekologickým stavem vodních toků a funkcemi, které zdravé řeky mohou zajišťovat.
