Úbytek zeleně a zastavování zátopových území, to jsou dva hlavní faktory, které podle Arniky přispěly k rozsahu současných povodní v Praze. Pražští politici a úředníci totiž zřejmě neberou při rozhodování o územním plánu a povolování nové výstavby v Praze do úvahy možnost povodní. V Praze vyrostly celé čtvrti v záplavových oblastech a město rychle ztrácí také zelené a nezastavěné plochy, kde se voda může zasakovat do půdy. Namísto toho voda rychle odtéká z betonových a asfaltových ploch kanalizací do už tak rozvodněných rozvodněného toků.
„V Záběhlicích v místech, kde bývalo zahradnictví a později louky a lesopark, dnes stojí obytné domy a drahá sportoviště, a to přes známý fakt, že jde o záplavové území. Současnou zástavbu tam politici a úředníci nikdy neměli dovolit. Nejen, že jsou škody mnohem vyšší, ale zároveň došlo k zabetonování půdy, která nemohla vsáknout srážky, což zhoršilo povodeň dále po řece. Multimilionový projekt protipovodňové ochrany na Rokytce paradoxně o desítky centimetrů zhoršil povodeň v Libni,“ komentuje situaci odborník na územní plán Prahy Martin Skalský z Arniky.
Ze zabetonovaných prostranství déšť rychle zmizí, ale voda se rychle objeví znovu, na jiném místě, když přeteče ze zregulovaného potoka nebo ji nepobere nějaké potrubí. Stejně tak je zabetonovaná krajina jednou z příčin, proč dosahují škody po červnových povodních nezanedbatelné výše. Ke škodám přispělo i zatrubnění některých pražských potoků, kdy podzemní roury nebyly schopny pobrat povodňovou vlnu.
„Na lekci silných povodní bychom neměli zapomínat ve chvíli, kdy se bude rozhodovat o dalších změnách územního plánu. Stejně jako v Záběhlicích, také v mnoha jiných místech Prahy usilují developeři o povolení výstavby v rizikových územích – ať už jde o Holešovice, Radotín, Libeň nebo další místa. Povodně zhoršuje také zástavba zeleně a orné půdy satelitními městečky v okrajových pražských čtvrtích, odkud se pak voda valí do centra. Zastavení výstavby, která zhoršuje a eskaluje povodně, by měl být jednou z priorit nového Metropolitního územního plánu, který nyní Praha připravuje. V zadání dokumentu se ale bohužel o ničem podobném nehovoří,“ dodává Skalský.
Názorným příkladem těžko napravitelné chyby při rozvoji města jsou škody v Záběhlicích. V místech, kde dříve bývala zahradnictví a později park, nebývaly škody nikdy veliké. Nedávno zde vyrostly nové bytové domy a nákladný sportovní areál, a rozvodněný Botič zde napáchal velké škody. Pár metrů od nové zástavby se Botič vlévá do zatrubněného úseku, který při náhlém zvýšení hladiny zapracoval jako zátka ve vaně.
„Jako inspiraci pro pražské zastupitele doporučuji příklad bavorského Mnichova. Po několika ničivých povodních místní lidé došli k přesvědčení, že vyčlení pro řeku a její přítoky dostatek prostoru. Kromě ochrany před povodněmi město získalo také množství rekreačních ploch,“ říká Jana Vitnerová ze sdružení Arnika.
„Musíme uzdravit Prahu a umožnit vodě, aby se rozlila tam, kde nebude škodit. Bohužel se to dá říci i tak, že každý napřímený tok a každý metr kubický vody, který se nemohl vsáknout v zahradách, a v parcích, nám teď zatopil Záběhlice, Libeň, Hostivař, Karlín a další postižená města," říká vedoucí programu Ochrana přírody Jana Vitnerová z Arniky. „Tam, kde už je zástavba, by mělo město požadovat a podporovat ekologické budovy a jejich prvky –zelené střechy, dešťové zahrady, zasakovací dlaždice namísto souvisle vyasfaltovaných ploch například parkovišť, a podobně. Maximální množství dešťové vody ze střech a povrchů by se mělo vsáknout do půdy přímo v místě, kde prší – tato voda by neměla být sváděna do městské kanalizace a následně do řeky," doplňuje Vitnerová.
