“Zero waste” - pojem, který si pomalu osvojuje celý civilizovaný svět. Nulový odpad je totiž ve skutečnosti jediným řešením, jak se dostat z ekologické krize, kterou představuje až chorobná přemíra jednorázového odpadu, kterým jsme denně zahlceni. Recyklace, na niž se většina lidí zaměřuje, je chvályhodná, zdaleka ale nestačí. Především pak v české metropoli je i samotný proces třídění problematický. Chybí prostor na kontejnery pro tříděný odpad, jejich svoz by znamenal další dopravu a následné využití odpadu je navíc opět možné jen z části.
Rozbory směsného odpadu nejsou žádná voňavá záležitost, přináší ale jasná čísla, podle kterých by se produkce směsného odpadu dala tříděním výrazně snížit. 30-40 % směsného odpadu totiž tvoří bioodpady, cca 30 % pak jsou v součtu papír, plasty či další materiály. Nic z toho by se však do popelnic nemuselo dostávat vůbec.
“Žít takzvaně zero waste je možné a vlastně nakonec docela i snadné. Potřebujete znát jen pár tipů, které si velice brzy osvojíte a zjistíte, že to nakonec jde i bez omezování se v každodenních záležitostech. Kávu sebou vám rádi dají do vašeho hrnečku, knihy se dají půjčovat či stahovat a je mnoho firem, které z (pro vás) nepotřebných věcí umí vyrábět další produkty,” řekla Tereza Kovalčíková, zakladatelka bezobalového obchodu Bout, která dodala, že nejdůležitější je, aby nic, včetně papírových tašek, nesloužilo jen jednorázově. “Dnes už je celá řada obchůdků, kde se dá nakupovat bezobalově. Pokud nechcete nosit vlastní nádoby, stačí, když si po každém nákupu složíte tři nebo čtyři použité sáčky zpátky do peněženky či nějaké kapsičky, a můžete s nimi opět vyrazit do kteréhokoliv obchodu.”
Tereza Kovalčíková spolu s Milanem Havlem, odborníkem Arniky na odpadovou problematiku, připravili manuál prevence odpadu. V něm se lidé dozvědí spousty triků, díky kterým se dá žít ekologičtěji a mnohé z nich čtenáře jistě překvapí. Například to, že ani v panelových domech nemusí být tabu mini kompostér na bioodpad, který nezapáchá a jehož zálivku si pokojové rostliny přímo zamilují. Na humusu si pak bude libovat městská zeleň. Najdou se v něm ale také odkazy na tvořivé dílny, ve kterých si lidé mohou společně opravit spotřebiče, nábytek, nebo si vyrobit domácí čistící prostředky a kosmetiku.
“V manuálu, který je volně ke stažení, se lidé dočtou i mnohá fakta. Například to, že výroba hliníku je energeticky velmi náročná, s velkým dopadem na životní prostředí. V ČR tenkostěnný hliník recyklovat neumíme, do tavící pece se přidává v menším množství (do 10 %), aby se nezhoršila kvalita výstupního produktu. Přitom se jen u nás uvede na trh kolem 820 miliónů kusů hliníkových plechovek a vytřídí se jich jen zhruba 32 %,” upřesnil Milan Havel.
Brožura poukazuje také na specifický problém hlavního města, kterému reálně hrozí každoroční pokuty cca 200.000 Kč za nesplnění Evropské směrnice. Ta požaduje, aby se od roku 2025 předalo k materiálovému využití 60 % z vyprodukovaného odpadu. Praha v roce 2020 dokázala využít jen 28 % z komunálního odpadu.
“Praha se přihlásila k cirkulární ekonomice (oběhovému hospodářství). Přijala strategii, ve které plánuje výrazně snížit produkci směsného odpadu na polovinu (z 200 kg/ob/rok na 100 kg/ob/rok). Rozhodla se například zdarma zavést plošný sběr kuchyňských bioodpadů, už teď se ale ví, že počet hnědých nádob rozmístěných po městě je nutné zněkolikanásobit,” doplnil Havel, který v publikaci upozorňuje také na náklady spojené s tříděním. “Tuna separovaného papíru přinesla v roce 2020 náklady cca 8 000 Kč. Od EKOKOMU bude v roce 2022 město dostávat asi 2 760 Kč. Tříděný sběr papíru tak musí dotovat.”
Publikace vznikla v rámci projektu Prevence odpadů v Praze za podpory Hlavního města Prahy. Názory obsažené v této publikaci nemusí vyjadřovat stanoviska dárce.
