Ani po letech vyjednávání s úřady nemají manželé Rychtaříkovi v ruce konkrétní příslib řešení problému se skladem kontaminovaným pesticidy, který jim byl vrácen v restituci Agrochemickým podnikem Klatovy. Protože se tento sklad nachází v těsném sousedství jejich domu, jsou Rychtaříkovi nadále nuceni pobývat v místech zamořených toxickými látkami. Navíc zatím bez vyhlídky na brzké vyřešení tohoto problému.
Největší nadějí na financování dekontaminace jsou zdroje Evropské unie. Ale, aby bylo možné o ně žádat, musí mít projekt na vyčištění staré ekologické zátěže. Ten by podle odhadů Ministerstva životního prostředí vyšel zhruba na půl milionu korun. Arnika zatím získala od zahraničních nadací na takový projekt desetinu této částky. Zbytek potřebných peněz je i po roce jednání s úřady v nedohlednu.
„Po roce a půl, kdy se ve věci angažujeme, mohu konstatovat, že úřady si tento případ přehazují jako horký brambor. Ministerstva poukazují na možnost financování ze zdrojů kraje, kraj pro změnu na ministerstva. Logicky by měl platit ten, kdo znečištění zavinil. To je dnes již neexistující Agrochemický podnik, který byl státním podnikem. Proto by to měl být stát anebo nástupnická firma Agrochemického podniku Proagro, a. s.,“ komentuje vývoj případu Klatovy – Luby vedoucí programu Arniky Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík. Podle něj je třeba nyní vyvinout tlak na nástupnickou firmu Agrochemického podniku, protože musela vědět o ekologické zátěži a neupozornila na ni při předávání majetku Rychtaříkovým.
Všichni ministerští úředníci svorně tvrdí, že jde o objekt v soukromém vlastnictví, a proto není možné ani přípravu jeho vyčištění platit ze státních peněz. „Ovšem podnik, který znečištění způsobil, byl státní. Procesní pochybení, kterého se dopustili Rychtaříkovi při předávání nemovitosti nemůže obstát jako odůvodnění, proč stát ani nástupnická firma nechtějí případ řešit,“ oponuje Petrlík.
„Jsme z toho sice zoufalí, ale nechceme žít vedle objektu znečištěného jedy. Proto svoji snahu o dekontaminaci nevzdáváme. Uvažovali jsme už také o tom, obrátit se na Evropský soud ve Štrasburku, ale hledáme ještě jiné možnosti,“ řekl za svoji rodinu Václav Rychtařík.
Státní úředníci si s financováním dekontaminace nedělají starosti také proto, že podle nich nejde o závažné ekologické riziko. Opírají se přitom o doplňkový průzkum zadaný bývalým okresním úřadem v roce 2000. Novější měření ale ukazují, že toxické látky ve skladu stále překračují limity pro nutnost dekontaminace objektu.
Arnika nechala kromě toho udělat vloni také rozbory vajec slepic chovaných v sousedství skladu. „Ukázalo se, že vejce rovněž obsahují nemalé koncentrace toxických látek Domníváme se proto, že daleko spíše je rozsah ekologického rizika podceňován,“ dodal Petrlík.
Dekontaminace skladu by podle předběžných odhadů mohla přijít řádově na desítky milionů korun.
