Ušetřit peníze za developera a realitní zprostředkovatele, vyhnout se nákladům za nepotřebné věci a třeba i sdílet společné prostory. To je jedno z možných řešení současné krize dostupnosti bydlení, které se nabízí v podobě tzv. participativního bydlení. Ve městech jako je Vídeň, Hamburk, Mnichov či Berlín dnes už úspěšně funguje a v každé nově postavené čtvrti je dokonce rezervován podíl území právě pro tento způsob výstavby (v Mnichově 20-30 %, v Berlíně 15-20 %). Praktické zkušenosti ze zmíněných měst představili na projektovém sympoziu určeném českým samosprávám a odborné veřejnosti berlínský urbanista Michael LaFond a vídeňská architektka Katharina Bayer.
Podob participativního bydlení existuje celá řada, ale jeho princip vždy stojí na společné aktivitě a dohodě skupiny lidí v zajištění bydlení, ať už za účasti obce či bez ní. Jedná se o spolupráci například na přípravě projektového záměru, získání úvěru a koupi či stavbě nemovitosti, ale také následné správě. Realizace, ale i správa budov mohou probíhat svépomocí či za pomoci externích profesionálů.
Jak prozradil Michael LaFond, už jen na výstavbě se dají ušetřit i desítky procent nákladů: “Projekty participativního bydlení jsou v přípravné fázi dražší a časově náročnější, v celkových nákladech ale výrazně levnější – v Berlíně je to o 15 až 20 %. Nepotřebujete totiž externího investora, čímž ušetříte za jeho marži, obcházíte klasického realitního developera. Navíc, když si skupina lidí buduje dům sama pro sebe, tak si dává pozor na projekt i rozpočet.“
”Ano, ty náklady jsou na začátku vyšší, ale projektová fáze je 3-5 % celkového rozpočtu, takže i kdyby byla tato fáze dražší o třetinu, tak to není v celkové ceně v podstatě poznat. Výrazně ušetříte náklady za realizaci stavby, na míru navrženým bydlením se sdílenými prostory a věcmi také šetříte své životní náklady, a navíc si usnadníte a zpříjemníte život,” doplnila Katharina Bayer.
Lidé v domech mohou sdílet nejen zahrady, sklady, dílny nebo prádelny, ale v mnoha projektech existují i sdílené společenské místnosti, jídelny se společnou kuchyní, dětské kluby, volnočasové činnosti, coworking apod. Sdílené prostory mohou fungovat jako prevence dalšího z významných společenských problémů současnosti, kterým je osamělost. Obyvatelé participativního bydlení o sebe mohou vzájemně pečovat, a to i napříč generacemi, kdy starší obyvatelé například mladým rodinám s dětmi nahradí chybějící prarodiče a obráceně.
“Máme šanci i tady u nás vytvořit alternativu ke konvenčnímu způsobu bydlení, jakým je především developerská výstavba či stavění rodinných domů. V developerské ani individuální výstavbě prostě neovlivníte, co se stane se sousedním bytem či domem, jestli tam budou například krátkodobé turistické pronájmy nebo jaké bude složení nájemníků,” poukázala na potenciál participativního bydlení Anna Vinklárková, odbornice Arniky na územní rozvoj.
“V rámci určitých forem participativního bydlení je na začátku potřeba vyvinout poměrně značné úsilí a umět se domluvit s dalšími lidmi, aby se takové bydlení zrealizovalo. Tím pádem znáte své sousedy a můžete si nastavit taková pravidla, díky kterým předejdete spekulativnímu využívání bytů,” doplnil Tomáš Hoření Samec ze Sociologického ústavu AV ČR.
Anna Vinklárková vidí přínos participativního způsobu bydlení nejen pro obyvatele, ale také pro samotné obce: “Města, která chtějí nalákat nové obyvatele nebo se potýkají s úbytkem těch stávajících, by se o participativní bydlení měla začít zajímat. Ta, se kterými spolupracujeme, mohou rozvoji tohoto bydlení velmi pomoct. Principy participativního bydlení se přitom mohou propsat jak do projektů obecní výstavby, tak do podpory aktivních obyvatel poskytnutím pozemků či know-how.”
V Česku se do výzkumného projektu o participativním bydlení financovaného Technologickou agenturou ČR zatím zapojila šestice měst a obcí – Hrádek nad Nisou, Liberec, Opava, Psáry, Jihlava a Pardubice. “V obci Psáry spolupracujeme s místním starostou na přípravě projektu obecního bydlení pro místní učitele. Aktuálně diskutujeme o konkrétních možnostech zapojení uživatelů do plánování projektu. Nejen v Psárech, ale i v ostatních jmenovaných městech se mohou potenciální zájemci těšit, že budou v jejich městech probíhat diskuzní setkání s veřejností,” upřesnil Jan Malý Blažek z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity, který stojí v čele projektu.
Společně se svými partnery (Fakulta architektury ČVUT v Praze, Sociologický ústav AV ČR v.v.i., Arnika z.s. a Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci) vytváří metodiku s návodem pro česká města a obce, i manuál pro obyvatele, aby věděli, jak mají při výstavbě postupovat, jaké možnosti existují a na jaké aspekty si dát pozor (například, jak dál řešit provoz a údržbu sdílených prostor domu či společný rozpočet). V partnerských městech se prvních workshopů a diskuzí se zájemci o participativní bydlení z řad široké veřejnosti dočkáme už příští rok.
K dispozici nabízíme záznam z první části sympozia Sympozium: Možnosti a limity participativního bydlení, kde byli hosty zahraniční odborníci Michael LaFond (id22, Berlín) a Katharina Bayer (einszueins architektur, Vídeň), a také z druhé části, kde své zkušenosti z tuzemského prostředí představili autoři systému spolkového bydlení pro Prahu z Explica Consulting s.r.o. a spolek Sdílené domy, který dlouhodobě usiluje o realizaci projektu participativního bydlení v ČR.
Podcast o participativním bydlení s hlavním řešitelem projektu Janem Malým Blažkem naleznete zde.
Pro více informací prosím kontaktujte Jana Malého Blažka z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity: (+420 721 335 448), Tomáše Hoření Samce ze Sociologického Ústavu Akademie věd v.v.i. (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., +420 737 328 344) nebo odbornici Arniky na územní rozvoj Annu Vinklárkovou (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., +420 720 122 358).
