Navrhovaný název smlouvy je urážkou obětí tragédie v Minamatě - Nová smlouva o rtuti velmi pravděpodobně nesníží úniky této toxické látky do životního prostředí. Při ukončení rozhovorů o nové globální smlouvě o rtuti to uvedli zástupci mezinárodní sítě nevládních organizací IPEN, Arniky a dalších sdružení. Naopak prý dokonce hrozí zvýšení znečištění rtutí. To může mít v dlouhodobém horizontu dopad i na obyvatele okolo některých českých chemiček nebo u nádrže Skalka u Chebu. Organizace rovněž upozorňují, že navrhovaný název smlouvy „Minamatská úmluva“ je urážkou lidí, kteří dosud trpí v důsledku jednoho z celosvětově nejhorších případů otravy rtutí vlivem průmyslové činnosti. Důvodem slabého znění byly velmi odlišné představy, které jednotlivé země o úmluvě měly.
„Očekáváme, že globální znečištění rtutí se v důsledku této úmluvy nesníží, ale zvýší. Někdo možná řekne, že je lepší alespoň nějaká dohoda než nic, my ale říkáme, že pokud smlouva nepovede ke snížení znečištění rtutí, nesplní svůj úkol,“ říká Manny Calonzo, spolupředseda IPEN.
„Text nové úmluvy je velkým zklamáním i pro obyvatele Česka, zejména z okolí Spolany Neratovice ve Středočeském kraji nebo ty, kteří bydlí a tráví volný čas u nádrže Skalka nedaleko Chebu. Smlouva totiž nenutí provozovatele, aby přešli na ekologičtější způsob výroby. Nenutí ale ani vlastníky kontaminovaných pozemků a stát, aby zamořená místa vyčistili a zabránili dalším únikům. Evidentně je třeba, abychom se se rtutí vypořádali na úrovni státu a Evropy, byť je to v některých, případech obtížné,“ komentuje výsledky jednání Jan Šamánek, který v Ženevě zastupoval sdružení Arnika.
„Tato smlouva by se měla jmenovat ‚Úmluva o rtuti‘, ale rozhodně ne ‚Minamatská úmluva‘,“ říká Takeshi Yasuma z japonské organizace Občané proti chemickému znečištění (Citizens Against Chemical Pollution; CACP). „Tragédii v Minamatě způsobilo znečištění vody, která pak kontaminovala sedimenty i ryby. Smlouva však neobsahuje žádné závazky ke snížení úniků rtuti do vody, ale ani k vyčištění kontaminované lokality. Nazývání takovéto dohody ‚Minamatskou úmluvou‘ je urážkou obětí této katastrofy,“ dodává Yasuma.
Mezi hlavní oblasti, ve kterých smlouva neplní svůj účel, podle globální sítě IPEN, jíž je Arnika členem, patří:
- Zařízení vyrábějící chlor a louh a další zdroje emisí do vody
U nás se týká zejména Spolany Neratovice a Spolchemie v Ústí nad Labem. Úmluva totiž průmyslovým podnikům nestanovuje žádnou povinnost, aby snižovaly úniky rtuti do půdy a vody. Místo toho jen zmiňuje, že země by se měly snažit přijmout opatření „tam, kde je to proveditelné“. Ve smlouvě se konkrétně nehovoří o snižování úniků rtuti do vody ze zařízení vyrábějících chlor a louh, ani úniků do půdy z těžby prováděné ve velkém rozsahu.
- Kontaminované lokality
U nás jde například o tzv. starou amalgámovou elektrolýzu v areálu Spolany Neratovice nebo nádrž Skalka nedaleko Chebu. Stávající text smlouvy nepožaduje, aby byly identifikovány a vyčištěny kontaminované lokality. Kromě toho stávající znění dokumentu neposkytuje žádné vodítko pro určení množství rtuti, při kterém je odpad nebezpečný z hlediska ochrany zdraví. Nepožaduje ani snížení nebo prevenci produkce odpadu s obsahem rtuti. Protože sanace ve znečištěných lokalitách nejsou povinné, je pravděpodobné, že takzvané finanční mechanizmy smlouvy nenabídnou žádné peníze na vyhledání nebo vyčistění kontaminovaných lokalit.
- Těžba zlata v malých dolech (ASGM) - největší záměrné a nekontrolované používání rtuti
Úmluva požaduje, aby smluvní strany podnikly kroky pouze v případě, že dojdou k závěru, že ASGM je „méně než nevýznamná“ - vodítko, jak určit „významnost“, však nenabízí žádné. Program pro životní prostředí OSN zjistil, že ASGM je největším zdrojem emisí rtuti do ovzduší. V průběhu vyjednávání se ale země rozhodly, že ASGM bude podle smlouvy „povoleným použitím“ rtuti. To umožní dovoz, vývoz a používání rtuti. „Není stanoveno žádné datum, do kdy se má přestat používat rtuť v rámci ASGM, žádný limit pro dovozy rtuti, žádné vyčištění kontaminace, která po této těžbě zůstává,“ říká Yuyun Ismawati z organizace Balifokus z Indonésie. „Tato slabá opatření způsobí jen to, že mezi lidmi, kteří v tomto průmyslovém odvětví pracují, bude nová generace trpících,“ dodává Ismawati.
Bylo by logické očekávat, že globální smlouva o rtuti zajistí:
- prevenci budoucích propuknutí minamatské nemoci,
- odpovídající způsob reakce na jakoukoli budoucí tragédii, podobnou té v Minamatě,
- snížení globální úrovně znečištění methylrtutí u ryb a potravin získávaných z moře.
Touto smlouvou se nedosáhne žádného z těchto cílů. Proto se zvyšuje počet zástupců, kteří navrhují, aby se smlouva nazývala „Úmluva o rtuti“.
„Pokud bude nová úmluva o rtuti přijata, může možná snížit rychlost zvyšování hladin rtuti, pro skutečné snížení znečištění toxickým koven však bude potřeba větší politická vůle,“ říká Joe DiGangi, hlavní vědecký a technický poradce organizace IPEN. „Rtuť je velká a závažná globální hrozba pro lidské zdraví, kvůli které je nutná silná a ambiciózní globální reakce. Tato smlouva takovouto reakcí není.“
Nebezpečí otravy rtutí jsou známá již po staletí. Vystavení vysokým koncentracím rtuti může trvale poškodit mozek a ledviny. Rtuť může rovněž přejít během těhotenství z těla matky do těla dítěte, což může způsobit poškození mozku, snížení inteligence a mentální retardaci dítěte.
