„Když jsem se po letech vrátil z Německa do rodného Uherského Hradiště, neměl jsem žádný plán se nějak veřejně angažovat, nikdy jsem k tomu netíhnul. Ale po pěti letech v cizině člověk vnímá změny velice ostře, takže jsem viděl, jak za tak krátkou dobu město zošklivělo, jak ztrácí charisma a ducha, o kterém si myslím, že je mnoha místním velmi drahý. Pak jsem se doslechl o plánovaném kácení v nemocnici, ve Smetanových sadech. Zpráva o kácení u Moravy byla poslední kapka, to jsem už věděl, že musím něco udělat právě já.“
„To přece nemůžou udělat, říkal jsem si. Copak se tam nebyli podívat? Copak neví, že ta alej je magické místo? Kolik takových alejí znáte, kde se vine ne silnice, ne cyklostezka, nýbrž opravdová pěší pěšinka alejí vzrostlých lip, a ještě k tomu u vody? Já jenom jednu, a to jsem prosím vášnivý chodec a lovec zákoutí."
Rozeslal jsem dotazy na několik příslušných míst, dokonce jsem osobně navštívil i Povodí Moravy. Dozvěděl jsem se ale, že „mravenec jako já“ má pramalou šanci zvrátit naplánovaný chod událostí.
„Rozhodl jsem se tedy malovat. Má-li to místo zmizet, ať nezmizí beze stopy. Kdyby ve městě žil Monet, Levitan nebo Overbeck, a jati starostí o osud malebného místa by chodili tito titáni do aleje malovat nádherné náladové krajiny, nemaloval bych, stačilo by mi dívat se. Ale vzhledem k tomu, že ve městě Levitana ani Overbecka nemáme, začal jsem malovat já.“
"Alej ke Kobylici je to pro mě osobně důležité místo. Mám odtamtud plno vzpomínek z dětsví, jezdili jsme se na Kobylicu koupat se i bruslit. Jeden z důvodů, proč jsem se vrátil z ciziny byl i ten, že jsem chtěl být „doma“, to jest tam, kde jsem vyrůstal, kde jsou moje vzpomínky, a když jsem se vrátil, zjistil jsem, že ty vzpomínky mně ničí evropské investice.“
„Maluju na malou dotykovou obrazovku. Dělám to na Nintendu, ale dá se to malovat stejně i na iPhonu, iPadu a podobně. Představte si, že máte Windowsovské Malování v telefonu a kreslíte prstem nebo perem přímo na obrazovku, to je celé. Je to i takový pokus ohledně toho, nakolik umění a osobní angažmá může zapůsobit na místní lidi, aby se o tyto věci začali zajímat.“
Lipová alej v úseku mezi Starým Městem a Jarošovem získala také zvláštní ocenění v anketě o Alej roku 2011. „Pro hradišťskou hlasovali lidé ze zoufalství, právě kvůli kácení. Můj názor je, že pokud nechceme, aby z Hradiště bylo za pár let ohavné, holé, vybetonované místo bez parků, dětských hřišť a míst na procházky, je nejvyšší čas dát najevo nespokojenost. A to je taky důvod, proč se v tom angažuju.“
Převzato z rozhovoru Petry Kučerové, který vyšel 12.12.2011 ve Slováckém deníku.
