Zápach se může uvolňovat buď ze samotného PVC či z lepidla. Přítomnost škodlivých látek lze zjistit ze samotného PVC (ideálně i se vzorkem lepidla), případně lze udělat i rozbor vzduchu v místnosti, kde se látky z PVC uvolňují. Poslední možností je odběr prachu a analýza toxických látek, které se v něm usazují. Existuje velké množství chemických laboratoří, kde podobné analýzy provádějí.

Výrobci reagovali na počátku nového milénia na fakt, že 6 nejpoužívanějších ftalátů bylo zakázáno v hračkách, potravinových obalech a jiných skupinách výrobků. Stavebních materiálů a vybavení domácnosti se však tyto zákazy netýkaly. Ze 40 dosud známých ftalátů jich je jen hrstka označených za tzv. CMR látky (karcinogenní, mutagenní či toxické pro reprodukci). To se týká zejména nejrozšířenějšího DEHP. Výrobci ale často nahrazují tyto nejznámější ftaláty jinými méně známými, kde toxicita zatím nebyla prokázána, případně tam dávají jiná změkčovadla (ne na bázi ftalátů, ale třeba adipátů či citrátů). Neexistuje však dostatek informací o tom, zda jsou tato náhradní změkčovadla zdravotně nezávadná. Navíc se tyto látky z PVC uvolňují, protože v něm nejsou pevně vázány. Místo PVC zkuste marmoleum či přírodní linoleum bez PVC, moderní je dnes i betonová stěrka. Případně korek či dlažbu nebo dřevo. Počáteční investice je vyšší, životnost PVC je však 20 - 30 let, zatímco dřevo, dlažba a tradiční materiály vydrží i dvakrát tak dlouho.

Pečící papíry v sobě obsahují voděodpudivé látky, díky kterým se těsto či olej nelepí na plech. Bohužel tyto tzv. perfluorované látky (např. PFOA a PFOS) se následně uvolňují se do životního prostředí a působí negativně nejen na přírodu, ale i na naše zdraví. Jsou podezřelé z narušování působení hormonů či negativního vlivu na zdravý vývoj dětí. Vědci je přitom našli dokonce i v mateřském mléce. Nejlepší je vždy používat přírodní materiály, případně takové, které jsou na vícero použití - tedy například klasické plechové košíčky na muffiny či normální plech bez pečícícho papíru. Jakýkoli odpad, zejména plastový, případně s přídavkem toxických látek se velmi špatně likviduje a dělá problémy při recyklaci. Látky jako jsou ty perfluorované jsou silně perzistentní, jinými slovy, v životním prostředí se rozkládají jen velmi pomalu. Z toho důvodu se nám pak většinou vrací zpět ve formě znečištěné vody, půdy a ovzduší.

V rámci předpisů Evropské unie musí výrobci učinit jednoznačné prohlášení o bezpečnosti svých výrobků. Toto prohlášení zahrnuje umístění označení CE (Conformité Européenne) na výrobek. Dovozci jsou povinni ověřit, zda výrobce podnikl kroky nezbytné k splnění prohlášení a distributoři musí postupovat s náležitou obezřetností a být schopni rozpoznat a stáhnout nebezpečné výrobky. U některých výrobků, které již samy o sobě představují vyšší riziko, jako například kotle nebo řetězové pily, nestačí pouhá kontrola výrobcem. V takovýchto případech musí provést kontrolu bezpečnosti nezávislá organizace pověřená státními úřady. Teprve poté může výrobce na výrobek umístit označení CE. Vyskytují se však případy, že je označení falšováno nebo napodobováno (např. u zboží z Asie) a CE znamená China Export. CE není značkou kvality, pouze znamená, že výrobek splňuje všechny náležitosti daných směrnic.

Zelené úřadování je zkratka pro environmentálně ohleduplný provoz institucí financovaných z veřejných prostředků. Znamená to zvláště výběr zboží, které má co nejnižší dopady na životní prostředí. Klíčová je zejména energetická náročnost výroby, recyklovatelnost či rozložitelnost, obsah toxických látek atd. Často jsou zohledňována i kritéria sociální – upřednostnění produktů z chráněných dílen, výrobky z rozvojových zemí bez podílu dětské práce a za spravedlivou mzdu (tzv. fair trade). K zelenému úřadování patří také odpovědné zadávání veřejných zakázek. Jak do nich správně zahrnout environmentální a sociální kritéria se lze dočíst na stránkách Veronicy určených právě pro Zelené úřadování.

To, čemu většina lidí běžně říká „lino“, je v podstatě PVC. Je to sice zažité, ale nesprávné a zavádějící označení. Kromě podlahových krytin z PVC existují totiž také opravdová lina neboli "linolea". Přírodní linoelum je vyrobeno z přírodních surovin – lněného oleje, přírodní pryskyřice, dřevité a korkové moučky, pigmentů, vápence a juty. Mezi nejznámější přírodní linolea dnes patří marmoleum, artoleum, marmorette a linosom. Linoleum je tvrdé, ale přitom pružné, takže dobře působí na klouby člověka. Z PVC se také vyrábí spousta druhů zboží včetně plastových ubrusů, koupelnových závěsů, obalových fólií apod. PVC lze dohledat podle značky označující druh plastu - trojky nebo písmen "PVC" v recyklačním trojúhelníku.

Velmi často tyto obtíže způsobují tzv. těkavé organické látky (VOC), které mohou být dráždivé až alergenní. Ve starším nábytku to býval zvláště formaldehyd, který bývá obsažený v lacích, lepidlech nebo mořidlech, a který je dnes v novém nábytku výrazně omezován. Legislativa udává maximální hodnoty pro obsah této a dalších z těch nejhorších těkavých organických látek. V případě podobných optíží doporučujeme vystěhovat zapáchající nábytek z místnosti, a to hlavně z takové, kde tráví čas děti. Po určité době tento typ látek sám vytěká. Nábytek je možné též reklamovat, protože ho z důvodu zápachu nelze používat. Důležitá je zejména prevence: kupovat zařízení z kvalitních, ideálně přírodních materiálů. Do syntetických materiálů jsou velmi často přidávány nebezpečné chemikálie, z nichž některé mohou unikat do ovzduší  v domě.

• Odolnost vůči oděru – pokuste se seškrábnout glazuru nožem, vidličkou nebo drátěnkou na nádobí.
• Odolnost vůči kyselým potravinám – vymáčkněte citron nebo položte plátek citronu na barevný dekor a nechte přes noc působit, případně můžete testované nádobí ponořit do misky s octem na tři dny a sledovat, zda barva nezesvětlala.
• Odolnost vůči detergentům (přípravkům na nádobí) – smíchejte 50 gramů sody s 1 litrem vody a povařte. Poté ponořte nádobí do lázně na 6 hodin a sledujte změnu barvy.

Pravděpodobnost uvolnění olova a kadmia z barevného dekoru nádobí je vyšší, pokud se jedná o žlutou, oranžovou nebo červenou glazuru, která nebyla vypálena za dostatečné teploty po potřebný čas, dále při působení kyselého pH (konzumaci džusů, kávy, čaje), za zvýšené teploty (např. při ohřívání v mikrovlnce) nebo při mechanickém působení (poškrábání příborem nebo drátěnkou).

Doporučujeme se vyhnout těmto typům nádobí, kde je vyšší riziko uvolňování těžkých kovů do jídla:

• Nádobí s odřenou, poškrábanou, odlupující se nebo jinak zkorodovanou glazurou.
• Nádobí s plastickými potisky a dekory, které jsou znatelné po přejetí prstem.
• Nádobí z antikvariátů. To mohlo být vyrobené dříve, než se začalo množství těžkých kovů regulovat.
• Četně dekorovanému nádobí z asijských a latinskoamerických zemí.
• Broušenému olovnatému sklu.

Neohřívejte jídlo v dekorovaném nádobí. Za zvýšené teploty se mohou těžké kovy z dekoru nebo potisku uvolňovat ve větší míře. Dekorované nádobí opatrně umývejte bez použití drátěnky nebo písku na nádobí. Dekor nebo potisk se může při nešetrném mytí odlupovat. Před prvním použitím nádobí a sklenice řádně umyjte v horké vodě s trochou octa.

V rámci předpisů Evropské unie musí výrobci učinit jednoznačné prohlášení o bezpečnosti svých výrobků. Toto prohlášení zahrnuje umístění označení CE (Conformité Européenne) na výrobek. Dovozci jsou povinni ověřit, zda výrobce podnikl kroky nezbytné k splnění prohlášení a distributoři musí postupovat s náležitou obezřetností a být schopni rozpoznat a stáhnout nebezpečné výrobky. U některých výrobků, které již samy o sobě představují vyšší riziko, jako například kotle nebo řetězové pily, nestačí pouhá kontrola výrobcem. V takovýchto případech musí provést kontrolu bezpečnosti nezávislá organizace pověřená státními úřady. Teprve poté může výrobce na výrobek umístit označení CE. Vyskytují se však případy, že je označení falšováno nebo napodobováno (např. u zboží z Asie) a CE znamená China Export. CE není značkou kvality, pouze znamená, že výrobek splňuje všechny náležitosti daných směrnic. 

Latex je přírodní materiál, avšak někteří lidé na něj mohou být alergičtí. Silikon je sice umělý materiál, ale je zase odolnější než latexový dudlík a dá se v případě potřeby vyvařit.

Ano, některá barviva mohou obsahovat například těžké kovy, látky s nemačkavou úpravou zase formaldehyd. Zejména voděodolné oblečení zase může obsahovat perfluorované látky, z nichž některé, jako je PFOS, jsou na seznamu persistentních organických látek a byly v EU zakázány v roce 2010. I když se textil mezi nebezpečnými výrobky objevuje méně často než například plastové výrobky, stává se to. Doporučujeme kupovat oblečení z přírodních materiálů a každý textil před použitím nejprve vyprat.

Pokud vás zajímá bezpečnost konkrétní hračky určitého výrobce, je vhodné pátrat, zda neobsahuje na ftaláty, těžké kovy či bisfenol-A. Můžete se dotázat přímo výrobce v rámci práva na informace. Podle nové legislativy známé pod zkratkou REACH je výrobce povinen zákazníkovi sdělit, zda výrobek obsahuje látky podezřelé z negativních účinků na zdraví a životní prostředí a poskytnout vám informace, jak s takovým výrobkem bezpečně zacházet. Obecně lze říci, že je vhodné se podívat, zda se daná hračka nevyskytla někdy v databázi nebezpečných výrobků nebo se zajímat, zda firma neměla již dříve problémy s překročením škodlivin ve svých výrobcích. Obecně lze říci, že výrobky renomovaných firem by měly být bezpečnější, než hračky neznámého původu z tržnice (nemusí však platit na 100%). Někteří výrobci také označují testované hračky značkou Bezpečná a kvalitní hračka.

U ftalátů je nutné brát v potaz tzv. kumulativní efekt ftalátů, což znamená, že obklopuje-li nás vícero výrobků s obsahem ftalátů, riziko jejich negativního vlivu na zdraví se zvětšuje. Proto bychom měli tyto výrobky minimalizovat - školní pomůcky nejsou jediný zdroj. Oficiálně se sice má za to, že školní pomůcky z PVC nepřicházejí do tak těsného kontaktu například s ústní sliznicí dítěte jako je tomu u hraček, sami však víme, že děti strčí do pusy ledacos a nesmíme opomenout ani možné uvolňování ftalátů a jejich následné vdechování či možné podráždění kůže. Arnika podala podnět na Českou obchodní inspekci (ČOI) poté, co našla zakázané ftaláty v penálech pro děti. ČOI však odpověděla, že školní pomůcky nejsou dle platné legislativy zahrnuty mezi hračky a předměty určené pro děti a tudíž se na ně nevztahují přísnější limity a zákazy některých toxických látek včetně ftalátů. Doporučujeme proto kupovat výrobky z jiného materiálu než je PVC.

S nádobím s teflonovým povrchem je potřeba zacházet opatrně, aby se teflon nepoškodil. Doporučuje se používat pouze vařečky, obracečky a další náčiní ze dřeva, speciálního plastu, nikoliv kovové a ostré, které mohou povrch poškodit. Při vysokých teplotách (a vaření „nasucho", bez tuku) či při poškození může uvolňovat kyselinu perfluorooktanovou (PFOA), která je zdraví škodlivá. Pokud jste pánev používali správně a přesto se povrch porušil, můžete ji zkusit reklamovat. Dejte pozor již při nákupu, na trhu byly již zachyceny i levné výrobky, které nepřilnavý povrch pouze „napodobovaly" epoxidem. Dobrou volbou jsou dnes pánve s keramickým povrchem, který je nepřilnavý, nepoškodí se tak snadno a neobsahuje zmíněné škodliviny. Uvolňování perfluorovaných sloučenin je problematické i proto, že se v přírodě nerozkládají. Naopak se hromadí ve vodě a ve formě deště se rozšířily i do míst, kam člověk zavítá jen zřídka - Greenpeace přinesl například zprávu o tom, že tyto sloučeniny naměřil ve vodě mnoha vysokohorských jezer. Z přírody se pak tyto látky obloukem vracejí zpátky k nám, a to například sve vodě, kterou pijeme.

Melaminová pryskyřice se používá k výrobě různých misek a talířů. Během používání se může uvolňovat melamin, který je toxický pro ledviny, a formaldehyd, který je v materiálu také obsažen a který způsobuje alergické reakce a je podle IARC hodnocen jako karcinogenní. Rozhodně je bezpečnější volit tradiční materiály, jako sklo, porcelán, kameninu. Z melaminových pryskyřic se často vyrábí i pestré nerozbitné nádobí pro děti. Pokud chcete nerozbitný materiál, raději volte bezpečnější plasty jako např. polypropylen (PP).

Potisk na skleničkách může obsahovat množství těžkých kovů (kadmium, olovo). Doporučujeme proto volit skleničky čiré, nebo alespoň takové, kde malba nezasahuje do okraje, který vkládáme do úst. Pokud se navíc malba začne olupovat, jsou namístě pochybnosti o její kvalitě a bezpečnosti. Těžké kovy obsažené v barvách a barvivech se mohou uvolňovat do vody během mytí v myčce nádobí a zatěžovat tak i životní prostředí. Olovo i kadmium se totiž v přírodě nerozkládají, ale putují potravním řetězcem v živých organismech zpět k člověku.

Lze doporučit, abyste nádobí myli opatrně (bez drátěnky nebo písku na nádobí), aby nedocházelo k narušení glazury. Pokud je glazura pevně zapečená ve výrobku, k uvolňování těžkých kovů by docházet nemělo. Při dalších nákupech se vyhněte velmi levnému nádobí, ktere je v picí části hrnečku barveno.

Použití netoxických látek v kosmetice nešetří jen naše zdraví, ale i životní prostředí. Mnohé látky se při častém použití dostávají do odpadních vod a odpadů, kde působí negativně na živé organismy. Dlouhodobé působení některých chemikálií ve vodním prostředí způsobuje například rezistenci bakterií na dezinfekční látky či hormonální narušení vývoje vodních organismů.

Některé laky na nehty mohou obsahovat škodlivé látky, jako jsou ftaláty, formaldehyd či toluen. Laky na nehty bývají staženy z trhu nejčastěji právě kvůli zvýšenému obsahu toxických ftalátů.

Barvy na vlasy obsahují mnoho přísad a chemikálií, které mohou vaši pokožku podráždit, aniž by byl výrobek obecně nebezpečný. Objevily se však i případy, kdy musely být určité výrobky staženy z trhu pro obsah nepovolených látek. Kupujte ověřené značky barev a rovněž máte možnost zvolit mezi různými typy – např. tónovací šampony neobsahují tak agresivní látky jako permanentní barvy na vlasy. Můžete zkusit i výrobky bez amoniaku, nebo čistě přírodní barvy, jako je henna. Evropská legislativa týkající se kosmetiky se v posledních 5 letech soustředila hodně na toxické látky v barvách na vlasy a mnohé z těchto látek byly již zakázány. Dbejte též na pokyny pro použití barvy na vlasy a pokud se vyskytne alergická reakce, barvu nepoužívejte.

Tyto prostředky mohou způsobovat alergie či obsahovat těkavé organické látky, které jsou zdraví škodlivé. Pokud možno vybírejte výrobky s obsahem přírodních éterických olejů. Ani zde však nelze vyloučit riziko alergické reakce.

Vědecké výzkumy ukazují na možnou souvislost mezi používáním výrobků s parabeny a vyšším výskytem rakoviny prsu. Mají estrogenní účinky, tedy napodobují funkci ženských hormonů. Mohou též způsobovat alergické reakce. Mnozí výrobci kosmetiky od použití parabenů ustupují. Vzhledem k rostoucímu množství důkazů, že parabeny představují zdravotní riziko, omezila EU množství jednotlivých parabenů i jejich směsí, které mohou být přítomny v kosmetických přípravcích (maximální povolená koncentrace činí 0,4 % pro jeden tento ester a 0,8 % pro směs parabenů).

Nezávadné PVC je pouze marketingová hříčka, nevypovídá nic o tom, jaké chemické látky jsou do něj přidány. Pokud by tento výrobek byl charakterizován jako věc určená na hraní pro děti, což bohužel dle platné české legislativy takové výrobky nezahrnuje, pak by tyto folie neměly obsahovat 6 nejpoužívanějších ftalátů. Nicméně na tyto výrobky se takové omezení nevztahuje. Jediným vodítkem může být značka říkající NEOBSAHUJE FTALÁTY (NO PHTHALATES, PHTHALATES-FREE - angl.). Ftaláty se mohou uvolňovat do vzduchu, zejména pokud jsou čerstvě nalepeny. S PVC je problém i v případě likvidace - jako odpad se nedá recyklovat, pokud se spaluje, mohou vznikat dioxiny. Arnika tedy vždy dává přednost koupi jiného materiálu než je PVC.

PEVA je kopolymer ethylenu a vinyl acetátu. Neobsahuje halogeny ani ftaláty, takže by měl byt bezpečný, rozhodně je to lepší varianta než PVC a může představovat vhodnou alternativu k výrobkům z této přinejmenším problematické látky.

Teflon, chemicky polytetrafluoroetylen (PTFE), je sám o sobě poměrně stabilní. Problémem je uvolňování a rozklad při vysokých teplotách, a to nad 260 stupňů Celsia. Jedná se o vaření „nasucho“, bez tuku, případně na oleji, který se přepaluje při nižších teplotách - např. slunečnicový olej. Při poškození teflonu se může uvolňovat kyselina perfluorooktanová (PFOA), která je zdraví škodlivá. Jednak se velmi špatně rozkládá, a tudíž se shromažďuje v těle lidí i životním prostředí, jednak je potenciální lidský karcinogen (rakovina jater) a je to látka, která může způsobovat neplodnost. Od teploty 360 stupňů Celsia se z teflonu začíná uvolňovat směs velmi nebezpečných výparů, mezi které patří například plyn PFIB. Tyto výpary se usazují v plicích a způsobují podobné symptomy jako chřipka. Pro lidské zdraví působí PFIB jako potenciální karcinogen. Doporučujeme tedy vařit buď v nerezovém nádobí, případně se na trhu objevují pánve s jinými nepřilnavými povrchy, např. nádobí keramickým povrchem.

Silikon je jeden z nejbezpečnějších plastů, do kterého se nepřidávají změkčovadla - ftaláty, které by se mohly uvolňovat v průběhu používání výrobku. Zatím jsme nezjistili ani problém v barvivech, která se do silikonu přidávají. Silikon je také šetrný pro životní prostředí, protože například při mytí tohoto nádobí v myčce se neuvolňují toxické látky do vody, narozdíl od výrobků z PVC.

Ne, takové měření neprovádíme. Obraťte se na akreditované laboratoře. K tomuto tématu také doporučujeme články a prezentace Státního zdravotního ústavu.

Kontaktujte nejdříve svého lékaře, případně alergologa, ať dětem provede testy na různé alergie, abyste vyloučili případné jiné původce zdravotních potíží. Dále je možné se obrátit na Centrum zdraví a životního prostředí při Státním zdravotním ústavu, které  provádí měření  kvality vnitřního prostředí a poskytne vám případně konzultaci. Dalším orgánem SZÚ je oddělení pro chemickou bezpečnost či Centrum toxikologie a zdravotní bezpečnosti. Lze provést tzv. jednorázový kožní test. Odpovědným orgánem pro ochranu obyvatelstva před vlivy toxických látek ve vnitřním prostředí je Ministerstvo zdravotnictví. 

Vinyl je jiný název pro PVC. Ke změkčení se v něm často používají ftaláty či jiná změkčovadla. Doporučujeme vybírat si přírodní materiály nebo jiné plasty jako je polyetylen (PE), polypropylen (PP), polyuretan (PU), polyethylentereftalát (PET), kam se změkčovadla přidávat nemusejí. PVC je problematický plast, protože při jeho výrobě se používá mnoho toxických látek, které se mohou během užívání z výrobku uvolňovat. Současně lze na rozdíl od jiných, výše zmíněných plastů (PE, PP, PU, PET atd.) velmi špatně recyklovat a znovu použít.

Syntetické koberce byly v minulosti významným zdrojem těkavých organických látek. Došlo proto k zavedení jejich certifikace. To výrazně zmenšilo emise z těchto výrobků. Pokud se jedna o koberce bez příměsy chemických látek, lze asi doporučit koberce z přírodních materiálů (vlny, bavlny apod.). I zde je ale dobré ověřit si na výrobním štítku či obalu, zda výrobek prošel certifikací. Některé zejména skandinávské firmy také garantují zákazníkům, že jejich výrobky neobsahují žádné toxické látky včetně formaldehydu a jiných těkavých organických látek, zpomalovačů hoření či insekticidů.

Do vaniček vyrobených z polypropylenu se nepřidávají ftaláty ani bisfenol-A. Termoplast či syntetická guma použitá na protiskluzové drážky jsou také nezávadné.Výrobci informaci, že výrobek neobsahuje ftaláty či bisfenol-A často uvádějí na obale výrobku. Nekupujte vaničky vyrobené z PVC, tam se ftaláty mohou přidávat.

Kaučuku, i směsi kaučuku s polyuretanem, se nemusíte obávat. Tyto materiály jsou zhlediska užití bezpečné. Nedoporučujeme však kupování bot a oblečení z PVC, to totiž může obsahovat ftaláty, které se nošením uvolňují. Problematická je u PVC zejména výroba a likvidace - při výrobě se používají mnohé karcinogenní látky, při likvidaci taktéž, navíc PVC nelze recyklovat a používat znovu.

Obraťte se na organizace pomáhající spotřebitelům naplnit svá práva, aby vám pomohly s reklamací a vrácením peněz. Zkuste poradnu D-testu na jejich webových stránkách, případně SOS obrana spotřebitele.

Významnou část práce Arniky tvoří provádění nejrůznějších měření, testování a analýz za účelem odhalení přítomnosti toxických látek ve výrobcích nebo v životním prostředí. Část těchto měření provádíme ručním rentgenovým spektrometrem, který dokáže velmi rychle analyzovat, jaké nebezpečné látky vzorek obsahuje. Měření rentgenovým spektrometrem můžeme provést i pro Vás. Více informací o této naší službě najdete zde. Orientační ceník pak zde.

To, zda výrobek obsahuje ftaláty, lze zjistit pouze analýzou ve specializované laboratoři, která stojí kolem 2000 Kč. Materiál zjistíte na obale. Trojúhelník s číslem 3 značí PVC, ostatní čísla jsou další umělé hmoty, které jsou méně rizikové, protože se do nich žádné ftaláty či jiná změkčovadla nemusejí dávat.

Pokud na výrobku není uvedeno, jaký materiál byl použit, není tam ikona přeškrtnuté PVC, případně něco jako "PVC-free" či "phthalate-free", pak výrobek může být z PVC a mohou v něm být změkčovadla včetně ftalátů. Nicméně dle platné legislativy by ve výrobku pro děti neměly být ty ftaláty, které jsou zákonem v hračkách zakázány. Pokud si chcete být jistý, je možné poslat podnět na Českou obchodní inspekci, nejlépe s adresou a jménem obchodníka, který vám ji prodal. Máte-li k výrobku účtenku, připojte ji k podnětu.

Tato podložka je zpravidla vyrobena z kusů polyuretanové pěny. Tyto kousky jsou svázány dohromady, proto vytváří kropenatou strukturu. Často se prodávají pod názvem „rebond“.

HBCD (hexabromcyklododekan) se na černé listině Stockholmské úmluvy ocitnul v roce 2013, což znamená, že by tato látka neměla být vyráběna ani používána. Tento zákaz ovšem nezískává platnost ze dne na den, ale vztahuje se na něj vyjímka platná do roku 2019, která dává výrobcům čas na přechod k dostupným alternativám (které ovšem nejsou v případě použití polystyrenu pro vnější zateplení budov smysluplné). Současně jsou přijata opatření, která dávají spotřebiteli možnost rozpoznat polystyren s HBCD od jeho bezpečnější alternativy. Pro výrobce totiž nově platí povinnost polystyren ošetřený HBCD označovat.

Do polystyrenu se v minulosti přidával zpomalovač hoření hexabromocyklododekan (HBCD). Je to trochu paradox, protože vznícení uvnitř domu, které je nejčastější příčinou požárů například v panelových domech, izolace zvenčí, ve které je zpomalovač hoření obsažený, nijak nezabrání. Přitom zpomalovače hoření způsobují neúměrnou zátěž pro zdraví lidí i životní prostředí. U HBCD jsou potvrzeny škodlivé dopady na lidský hormonální a reprodukční systém. HBCD se navíc v životním prostředí nerozkládá, transportuje se na velké vzdálenosti a hromadí se v lidské i zvířecí tukové tkáni, lidé ho tedy mohou sníst s potravou. Navíc vykazuje vlastnosti perzistentních organických látek, kvůli kterým se ocitnul na černé listině Stockholmské úmluvy a čeští výrobci ho do polystyrenu přestaly přidávat. Výrobci si ovšem mohou na přechodnou dobu (do roku 2019) zažádat o vyjímku. V takovém případě však mají povinnost použití tohoto zpomalovače registrovat a informovat o něm.

Výrobky z recyklátu jsou poznat zpravidla svojí barvou. Výrobci chtějí z estetických důvodů sjednotit barvu výrobku slisovaného z různobarevných částeček a proto obarvují tento materiál na černo nebo obdobné tmavé odstíny. Výrobky z recyklátu samy o sobě problémeme nejsou. Nevhodné je pouze to, pokud se plast z elektroniky obsahující zakázané zpomalovače hoření uvádí prostřednictvím recyklace do nových výrobků. Více se o tématu dozvíte zde.

V polyuretanové pěně se mohou vyskytovat zpomalovače z nové generace bromovaných zpomalovačů hoření (nBFRs). Ty byly chemickým průmyslem vyvinuty jako náhražky problémových a v EU i USA zakázaných PentaBDE, OktaBDE a HBCD. Bromované zpomalovače hoření je velice různorodá a v podstatě uměle vytvořená skupina různých organických látek obsahujících brom a majících podobné vlastnosti. Ne vždy se jedná o nově objevené látky; mohou být používané po desetiletí, jen se jim díky daleko nebezpečnějším příbuzným nevěnovalo tolik pozornosti. Největším konzumentem nBFR je bezesporu elektronický průmysl. Obecně se zpomalovače hoření používají mimo jiné v tištěných spojích, kabelážích, plastových dílech, podlahových krytinách, čalounění, v hasicích přístrojích, v nejrůznějších nátěrech, krytinách a pryskyřicích.

V EU reguluje použití ftalátů evropská směrnice EU 2009/48/ES o bezpečnosti hraček, která byla implementována do české legislativy nařízením vlády č.86/2011 Sb. Všechny hračky určené pro děti do 14 let nesmějí obsahovat látky způsobující rakovinu (karcinogenní), poškozující genetickou informaci (mutagenní) a ohrožující rozmnožování (reprotoxické) jakož i těžké kovy či různé alergeny. Ftaláty patří mezi látky, které mohou poškodit reprodukční schopnost člověka a 6 historicky nejvíce používaných ftalátů DEHP, DBP, BBP, DINP, DIDP, DNOP bylo zakázáno používat v koncentraci vyšší než 0,1 % hmotnosti v měkčených plastových materiálech sloužících k výrobě hraček. Pokud hračky obsahují ftaláty ve vyšší koncentraci, než je výše uvedená hodnota, nesmějí se uvádět na trh. Pro výrobky určené pro péči o děti do 3 let platí stejná pravidla jako pro hračky.

Jelikož spotřebitel sám nepozná, zda ta či ona hračka obsahuje nebezpečné látky, je lépe se dětským předmětům z PVC zcela vyhnout. Tento plast je pro uživatele problematickým právě díky obsahu velkého množství aditiv, které se však během používání z PVC materiálu uvolňují a představují zdravotní riziko pro uživatele - dítě. Ftaláty se ve valné míře vyskytují jako změkčovadla PVC. Nekupujte tedy zboží z PVC, které poznáte podle značky 3 v trojúhelníčku či označením vinyl, případně je na výrobku uvedena přímo zkratka PVC. Pokud výrobek z plastu hodně zapáchá, jsou možným zdrojem také ftaláty.