Čím začaly podzimní události v roce 1989, které nakonec vyústily v zásadní proměnu politických poměrů v někdejším Československu? Demonstracemi v tehdy extrémně znečištěných severních Čechách, kde se lidé dožadovali čistějšího vzduchu. V podobné situaci se teď nacházejí obyvatelé některých států na východ od našich hranic. Lidé v Bělorusku, Číně, Kazachstánu nebo Thajsku bojují za zdravější prostředí pro život. Do Prahy na mezinárodní konferenci přijeli zástupci organizací, kterým sdružení Arnika pomáhá při práci v jejich domovině. Například v tom, aby byly schopné identifikovat toxické látky znečišťující jejich prostředí, nebo se účastnit procesů, které mohou vést ke zlepšení jejich životního prostředí.
„Toxické látky jsou v různé míře přítomné skoro všude okolo nás, ale některé skupiny lidí jsou ohroženy více. Velmi ohrožené jsou například děti, jejichž organismus se ještě vyvíjí. Proto jsme se v Bělorusku rozhodli, že otestujeme zejména hračky na obsah těžkých kovů a ftalátů. Bohužel u nás neexistuje legislativa, která by nařizovala prodejcům uvádět na obalech seznam potenciálně nebezpečných látek. S kolegy jsme proto začali informovat veřejnost o rizicích, protože maminky nemají dostatek informací o možném výskytu toxických látek ve spotřebním zboží," říká Darja Čumakova z běloruského Centra pro ekologická řešení.
„Když se Xie Yongovi v květnu 2008 narodil syn, měli on i jeho žena obrovskou radost. Jenže časem si všimli, že chlapec neotevírá jedno oko. Podle lékařů šlo o dětskou mozkovou obrnu, která mohla být způsobena prostředím, v němž žili. Vzpomněl si na spalovnu, jejíž komín stál pouhých dvě stě metrů od jejich domu. Protože se mu nepodařilo situaci s místní samosprávou ani továrnou vyřešit, musel s pomocí nevládních organizací spolupracujících s Arnikou podat na spalovnu žalobu. Přes řadu peripetií dohnali případ až k Nejvyššímu soudu provincie Jiangsu. Nepotkala jsem člověka, který by tak urputně šel za svým cílem v boji za právo na zdravější prostředí k životu. Zdraví jeho synovi už to sice tak jako tak nevrátí, otevřel ale prostor pro postup dalších podobně postižených lidí, jak se domáhat svých práv," popisu ve smutném příběhu své zkušenosti Liwen Chen z Číny, která Xie Yongovi s případem pomáhala.
„Do jedné z nejvýznamnějších řek v Kazachstánu Nury vypouštěla chemička velmi podobná české Spolaně Neratovice kvanta rtuti. Vláda sice nechala ve spolupráci se Světovou bankou řeku vyčistit, protože poskytuje pitnou vodu pro vládní město Astana, jenže jsme měli podezření, že část peněz z půjčky Světové banky byly zpronevěřeny. Firma, která měla dekontaminaci provádět, si totiž najala složitou skupinu subdodavatelů. Dohlížet pak na ně měla rakouská společnost Posh & partners, která svou roli nezvládla, což vyústilo v krajně nedostatečnou kvalitu odvedené práce – a tuny rtuti v půdě zůstaly na březích Nury. Nekvalitní prací bylo poškozeno mnoho lidí. Díky spolupráci s jedním místním zemědělcem se nám sice podařilo prokázat, že dekontaminace byla odfláknutá. Úřady jsme ale přiměli k dočištění pouze jeho pozemků, jenže okolo Nury pořád leží kontaminovaná půda a ohrožuje místní lidi. S pomocí Arniky problém řešíme a informujeme místní obyvatele o možných dopadech na jejich zdraví," říká ředitel kazachstánské organizace EcoMuzeum Dmitrij Kalmykov.
„Vodu z jedné místní řeky Thajci běžně používali na zavlažování svých zahrad při pěstování zeleniny, stejně tak na rýžová pole. Nikdo nevěděl o možném znečištění, které pochází z úložiště popílku uhelné elektrárny. To se ale změnilo, když byla tato oblast Thajska zařazena do projektu monitorování obsahu rtuti v rybách a lidských vlasech. Lidé se tak díky společnému projektu Arniky, mezinárodní sítě IPEN a místní organizace EARTH dozvěděli, že se prostřednictvím své potravy kontaminovali rtutí. Když se ptali svých lékařů, jestli vědí, jak se to mohlo stát, nebo jak se mají chránit, nikdo jim neuměl odpovědět. Stát neměl žádnou databázi podobnou českému Integrovanému registru znečišťování. Tento případ jasně ukázal, že podobné registry jsou potřebné, aby pomáhaly chránit zdraví lidí," říká Penchom Seatang z thajské organizace EARTH.
„Všichni lidé, kteří přijeli do Prahy na konferenci, jsou ve svých zemích pod drobnohledem. Stejně jako organizátoři někdejších demonstrací na severu Čech se ale nebojí postavit za zájmy zdravého životního prostředí. Pomáhají tak chránit nejen přírodu, ale hlavně zdraví všech, kteří v oblasti žijí. Díky zkušenostem, které z nedávné české minulosti Arnika má, můžeme těmto lidem nabídnout pomocnou ruku a přispět tak ke zlepšení stavu prostředí, ve kterém žijí," dodává předseda Arniky RNDr. Jindřich Petrlík.
