Za vážnou hrozbu pro životní prostředí označilo sdružení Arnika na dnešní tiskové konferenci důl Jan Šverma na Žacléřsku. Do jeho útrob jsou minimálně od roku 2000 ukládány tuny popílků ze spaloven. Popílek obsahuje velmi toxické látky – dioxiny. „V dole již skončilo přibližně 45 g TEQ (toxického ekvivalentu) těchto látek. Po SPOLANĚ Neratovice jde o druhé místo v zemi, kde je uloženo tak velké množství dioxinů. Nikdo je však do současné doby nemonitoroval. Ukládání toxického odpadu pod zem by proto mělo co nejdříve skončit,“ řekl vedoucí programu Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík.
Toxický popílek do dolu ukládá společnost GEMEC Union a.s. jako součást zakládkových směsí, na které získala certifikáty od Technického a zkušebního ústavu stavebního. „Problém ale spočívá v tom, že ústav tyto zakládkové směsi nikdy netestoval na obsah dioxinů,“ vysvětlil Ing. Milan Havel z Arniky. Podle jeho výpočtů se do podzemí dostává zhruba 15 g TEQ dioxinů ročně. „Kdyby došlo k jejich úniku do prostředí, sanace by stála desítky milionů korun. Kraj by si měl rozmyslet, zda se mu toto riziko vyplatí nést“ upozornil Havel. Arnika požaduje, aby bylo okamžitě zastaveno další ukládání toxického odpadu do dolu. Popílek by měl být uložen v zabezpečených kontejnerech na jednodruhovou skládku nebezpečného odpadu a poté zlikvidován chemickou cestou. „Požadujeme také okamžité zastavení vydávání certifikátů na takto nebezpečné směsi. Není to totiž první případ. I spalovna v Liberci se ohání certifikátem na prodej svého popílku jako stavebního materiálu – rovněž s obsahem dioxinů,“ řekl Petrlík. Sdružení Arnika vítá ochotu společnosti GEMEC, která oznámila, že začne dioxiny monitorovat. Firma se zavázala, že monitoring provede na vlastní náklady. „Jsme rádi, že si firma GEMEC uvědomuje závažnost situace a sama se nabídla prověřit zatížení prostředí. Nejméně do doby, než budeme znát výsledky monitoringu, a do doby, než proběhne řádné posouzení vlivu na životní prostředí, by se mělo ukládání popílků do dolu zastavit,“ uzavřel Petrlík.
