výšková (de)regulace
Metropolitní plán řeší výškovou regulaci především z hlediska kompozice, dle názoru jeho autorů Praha potřebuje doplnění vedut. Ministerstvo kultury sice vyjednalo, aby výškové stavby nebyly viditelné z vyhlídkových míst Pražské památkové rezervace, na těch ostatních ale zůstaly – Jižní Město, Bohdalec–Slatiny, Vysočany, Trojské údolí a další lokality tak mohou být atakovány až 100 metrovými věžemi. Pro výškové budovy (věže) navíc plán neurčuje využití – namísto dostupného bydlení mohou vznikat kanceláře či hotely, využití určí trh. Metropolitní plán nebrání veřejný zájem proti vytěžování území pro co největší zisk. Kromě věží může být výšková regulace určovaná systémem čtverců o rozměrech 100 × 100 m, které však nerespektují strukturu lokalit Metropolitního plánu a např. v některých lokalitách s nízkopodlažní zástavbou může být nově možné zástavbu výrazně navýšit, protože přes část území zasahuje čtverec s regulací výšek dle charakteru jiné lokality a umožní navýšení zástavby. Dle autorů plánu se při určování výškové hladiny nemá postupovat pouze podle čísla ve „čtverečku“, ale vycházet ze stávajícího charakteru lokality – to ovšem bude v praxi obtížně vymahatelné, protože stavební úřady neumí odůvodnit zamítnutí stavebního záměru, pokud se nemohou odkázat na přesně definované kritérium (například koeficientem podlažních ploch).