Delegáti z více než 100 zemí jednající o nové globální úmluvě o rtuti na svém 4. zasedání v Punta del Este v Uruguayi se v návrhu textu mezinárodní dohody odklonili od přijetí závazných opatření směřujících k vyčištění ekologických zátěží kontaminovaných rtutí. ”Je to šokující,” řekl Jindřich Petrlík (sdružení Arnika, Česká republika), spolupředseda Pracovní skupiny IPENu pro těžké kovy, a dodal: “Když se lidé z lokalit postižených kontaminací rtutí zeptají, jaké kroky se budou muset provést podle nové úmluvy k vyčištění kontaminovaných míst, musíme odpovědět: po smluvních stranách se v podstatě nebude vyžadovat nic a budou mít dovoleno nedělat nic, aniž by se provinily proti úmluvě. To je velké zklamání.”
Jak velký problém představují kontaminovaná lze dokumentovat na případu Spolany Neratovice. Velký problém tu představuje používání rtuti při výrobě chlóru, ale také provoz staré amalgámové elektrolýzy, který je silně kontaminovaný více než 250 tunami toxické rtuti. Dokud tato stará ekologická zátěž nebude vyčištěna, zůstane Spolana Neratovice stálým zdrojem znečištění a při povodních podobné té v roce 2002 se rtuť nakumulovaná v sedimentech Labe dostane i do Německa či Severního moře. „Podobných míst je na Zemi více a nebudou-li vyčištěna, svět se kontaminace toxickou rtutí nezbaví,“ vysvětlil Petrlik
“Podle současného návrhu textu smlouvy mohou být ignorovány tak kontaminované lokality jako zátoka Minamata a nebude povinnost tyto lokality zmapovat, vyčistit je, či řešit situaci lidí postižených kontaminací rtutí,” dodal Takeši Yasuma z japonské nevládní organizace CACP. “Bude ostudné nazývat globální úmluvu o rtuti Minamatskou, pokud její vyznění bude takové, že umožní, aby v budoucnu došlo k dalším podobným ekologickým katastrofám jako v zátoce Minamata.” V zátoce Minamata mnoho tisíc lidí onemocnělo tzv. minamatskou nemocí poté, co firma Chisso nezodpovědně vypouštěla rtuť do moře.
Navržený text o kontaminovaných lokalitách obsahuje pouze 4 věty a neukládá znečišťovatelům povinnost zaplatit jejich vyčištění či odškodnit oběti. Text prosazuje nezávazný přístup ke kontaminovaným lokalitám a neposkytuje rozvojovým zemím žádný přístup k finančním prostředkům pro vyčištění ekologických zátěží. “Znečišťovatelé mohou být spokojeni. Úmluva, jak je teď formulována neposkytuje nikomu prostor použít ji k tomu, aby po nich požadoval zaplatit za lehkomyslnou kontaminaci vody a půdy rtutí anebo odškodnit oběti. Delegáti nechali tuto zátěž na obětech a daňových poplatnících jednotlivých států,” namítl Fernando Bejarano, předseda IPENu pro čtvrtou schůzku Mezivládního výboru pro vyjednávání úmluvy o rtuti. IPEN je mezinárodní síť, která se účastní zasedání a prosazuje přísná opatření na kontrolu rtuti.
“Domníváme se, že smluvní strany by měly mít povinnost zmapovat kontaminované lokality, prozkoumat je a poté vytipovat nejvíce kontaminovaná místa pro vyčištění”, řekl Joe DiGangi, odborný poradce IPENu. Než se na pátém zasedání plánovaném na leden 2013 dohodne konečné znění úmluvy, žádá IPEN vyjednavače, aby se znovu zabývali tímto rozhodnutím. Chce, aby úmluva zahrnovala povinnost původců kontaminace uhradit či přímo provést sanaci kontaminovaných lokalit a odškodnit oběti kontaminace.
