Nebezpečné odpady, které do své provozovny v Hůrce u Temelína přijala společnost Quail, obsahovaly až osmkrát vyšší množství dioxinů (1), než kolik jich ze závodu odchází ve formě zpracovaného materiálu (2). To je jeden ze závěrů nové studie, kterou dnes na tiskové konferenci představil spolek Arnika. Quail využívá popílek ze spaloven, který míchá s jinými materiály, k výrobě směsí používaných například při revitalizaci lagun pro přepracování uranové rudy v Mydlovarech.
„Nesrovnalost v poměru množství dioxinů v materiálech vstupujících do provozu v Hůrce a v těch, které jej opouštějí, je zarážející, protože tyto látky jsou silně odolné vůči rozkladu. Technologie Quailu je pouze naředí. Vedle zhruba osminy přijatých dioxinů, která dle evidence skončila v mydlovarských lagunách, jich mohla být část také uvolněna do okolního prostředí,“ uvádí Jitka Straková, vedoucí pobočky Arniky v Českých Budějovicích. Nepoměr jednoznačně vyplývá z výpočtů ve studii, které se opírají o data poskytnutá společností Quail v průběhu projednávání změny integrovaného povolení.
Dnes představená studie ukázala, že koncentrace toxických dioxinů jsou v blízkosti provozovny v Hůrce u Temelína, ve srovnání s tím, co je běžné v průmyslem nezatížených lokalitách, i mnohonásobně vyšší. Vzorky odebrané v loňském roce odhalily také mnohonásobně vyšší koncentrace polychlorovaných bifenylů (PCB; 3), polyaromatických uhlovodíků (PAU; 4) a těžkých kovů, než je v České republice běžné. Výsledky analýz, které byly řádně akreditovány, potvrzují předchozí zjištění Arniky: nakládání s materiálem obsahujícím nebezpečné perzistentní organické látky (POPs; 4) se může negativně podepisovat na životním prostředí v okolí provozoven, jako je ta v Hůrce. Čerstvě zveřejněná studie také zdůrazňuje, že ačkoliv je to nad rámec požadavků platné legislativy, do provozovny v Hůrce by vůbec neměly přicházet materiály s vyšším obsahem perzistentních organických látek, ke kterým se dioxiny řadí.
„Současné nastavení limitů pro obsah dioxinů v odpadech je příliš benevolentní a umožňuje tak nekontrolované šíření těchto nebezpečných látek z materiálů, které produkují spalovny odpadů a další průmyslová zařízení,“ říká Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika.
Podobné případy byly zmapovány například na Tchaj-wanu či v Anglii. Arnika proto i s dalšími organizacemi sdruženými v mezinárodní síti IPEN usiluje o zpřísnění limitů pro obsah dioxinů v odpadech na evropské i globální úrovni.
„Naměřené koncentrace PCB a PAU v odebraných vzorcích z Hůrky byly srovnatelné s hodnotami z vysoce zatížených industriálních lokalit - se sedimenty Labe a Bíliny v Ústí nad Labem nebo Černého potoka v Ostravě. Koncentrace látek ze skupiny polyaromatických uhlovodíků, dále dioxinů, arsenu, olova a antimonu překročily na minimálně jednom odběrovém místě indikátory znečištění zemin pro ostatní plochy,“ vysvětluje autor studie Václav Mach.
Situaci v Hůrce zčásti řeší změna integrovaného povolení zabraňující přijímat sem popílky ze spaloven nebezpečných odpadů, kterou na základě podnětu Arniky vydal Krajský úřad Jihočeského kraje. „Ty se ovšem na množství dioxinů přijatých do Hůrky podílejí pouze z necelých dvaceti pěti procent. Zbytek pochází z odprachů železáren a spaloven komunálního odpadu. „Pokud se Quail zpracování těchto odpadů nevyhne, riziko budoucího znečištění Hůrky u Temelína zůstává,“ uzavírá Straková.
Poznámky:
(1) Dioxiny - http://arnika.org/dioxiny-pcdd-pcdf
(2) Za období let 2014 a 2015 bylo odhadované množství vstupu PCDD/F do zařízení celkem 32,67 – 33,5 g I-TEQ. Odhadované množství PCDD/F vystupující v součtu za oba sledované roky ze zájmového zařízení v certifikovaném výrobku bylo 3,62 – 4,02 g I-TEQ. Celkový odhadovaný vstup PCDD/F byl osmkrát větší než kolik byl za stejné období odhadovaný výstup v certifikovaném výrobku. Osud zbývajících 28,65 – 29,88 g I-TEQ PCDD/F za roky 2014 a 2015 není jasný.
(3) PCB - http://arnika.org/polychlorovane-bifenyly-pcb
(4) PAU - http://arnika.org/polycyklicke-aromaticke-uhlovodiky-pahs
(5) POPs - http://arnika.org/pops
