Větší kontrola a přísnější zacházení s toxickými látkami – tak lze shrnout hlavní požadavky sdružení Arnika a dalších nevládních organizací k Národnímu implementačnímu plánu Stockholmské úmluvy. To je jakýsi plán opatření, jimiž má Česká republika naplnit své závazky plynoucí z ratifikace Stockholmské úmluvy (1). Tento dokument tak může významně ovlivnit kvalitu životního prostředí v příštích letech.
“Ratifikací Stockholmské úmluvy se Česká republika zavázala k eliminaci nejnebezpečnějších toxických látek. Nyní se rozhoduje o tom, jaké konkrétní kroky budou v tomto směru učiněny. Chceme, aby se v implementačním plánu objevily konkrétní věci, které musíme jako stát udělat, aby náš podpis pod Stockholmskou úmluvou nezůstal pouze obecnou proklamací,” uvedl místopředseda Arniky RNDr. Jindřich Petrlík a člen petičního výboru petice Budoucnost bez jedů II. Požadavky petice jsou v souladu s většinou připomínek Arniky i dalších neziskových organizací k implementačnímu plánu. Občanská sdružení mimo jiné požadují přijetí důsledných opatření, která zajistí, aby při nakládání s odpady (například s popílky ze spaloven) nedocházelo k únikům toxických látek (např. dioxinů) do životního prostředí. “Chceme předejít tomu, aby se s toxickým popílkem zacházelo jako se stavebním materiálem jako je tomu například v případě liberecké spalovny Termizo či v kauze dolu Jan Šverma na Žacléřsku,” vysvětlil Petrlík. Nevládní organizace dále požadují, aby aby při odstraňování dioxinů (2), PCB (3) a dalších nebezpečných látek nevznikaly stejně nebezpečné toxické látky anebo nové ekologické zátěže, aby plasty jako PVC, při jehož výrobě či likvidaci vznikají toxické látky, začaly být postupně nahrazovány bezpečnějšími hmotami. Tyto nároky na Národní implementační plán ke Stockholmské úmluvě podepsalo 16 nevládních organizací. Pod peticí “Budoucnost bez jedů – II”, která má shodné požadavky, je nyní již více než 3000 podpisů. Svůj podpis připojila například senátorka za Přerov RNDr. Jitka Seitlová, tři starostové obcí a další významné osobnosti..