Dnes, v závěru Mezinárodního roku chemie, se před Svazem chemického průmyslu ČR (SCHP ČR) zjevila delegace z pekla. Chtěla připomenout svazu jeho největší hříchy a varovat, že omezování registru znečišťování, a tedy i práva veřejnosti na informace o toxických látkách v životním prostředí, je cesta do pekel. „Chceme chemickým lobbistům připomenout, že české veřejnosti k Mezinárodnímu roku chemie připravili dárek, o který nikdo nestojí – utajené otravování životního prostředí,“ komentuje účel happeningu členka výkonné rady Arniky Ing. Jana Vitnerová.
Svaz chemického průmyslu ČR dlouhodobě podporuje návrh Ministerstva průmyslu a obchodu na výrazné osekání Integrovaného registru znečišťování (IRZ), díky němuž by z IRZ zmizela více než polovina údajů. Již sedmým rokem IRZ poskytuje informace o tom, kolik toxických či jinak škodlivých látek ročně vypouští konkrétní průmyslový či zemědělský provoz do ovzduší, vody a půdy a jaké látky předává dále v odpadech a odpadních vodách. O informace, které nelze mnohdy dohledat nikde jinde by přišla nejen veřejnost, ale také státní správa a samospráva.
Arnika dnes také předala zástupci Svazu chemického průmyslu výzvu, aby se nebál přístupu veřejnosti k informacím o toxických látkách, neboť právo na informace o životním prostředí je základním právem občana České republiky.
„SCHP ČR se svojí snahou o seškrtání IRZ řadí ke konzervativní části průmyslové lobby, která vidí v informovaných občanech nepřítele. Tato část průmyslu si neuvědomuje, že i všechny zahraniční registry znečišťování průmyslu pomáhají k úsporám a k vylepšení jeho jména u veřejnosti.“ říká Ing. Jana Altunkaya, která ve sdružení Arnika vede kampaň Budoucnost bez jedů.
V mnoha regionech pomohla data z IRZ motivovat samotné ohlašovatele ke snížení znečištění. Různé podniky na základě IRZ dobrovolně zlepšily své technologie a získaly tak dobré jméno u veřejnosti i výhodu na trhu. Můžeme tedy i na příkladech z České republiky sledovat pozitivní efekt IRZ na snižování zátěže životního prostředí, ale zároveň jako nástroje přinášejícího firmám úspory a rozvoj. Stejnou zkušenost mají všechny státy, které tento systém, ovšem v jeho úplné podobě, zavedly. Naopak "seškrtání" registru by vedlo spíše ke snížení konkurenceschopnosti podniků v rámci Evropy, kde v řadě zemí platí přísnější normy než u nás a k regulaci škodlivin dochází jen jinými legislativními nástroji než je IRZ.
„Zájmové průmyslové svazy by si konečně i u nás měli vzít příklad z pokrokovějších firem, které nástroje jako IRZ spíše využívají k vylepšení svého image u veřejnosti. A nejde jen o image, ale o konkrétní kroky vedoucí ke snížení zátěže životního prostředí. Chemickému průmyslu jsme jako příklad doporučili podívat se na web Toshiby, jak využila registr znečišťování,“ doplňuje Altunkaya.
Zachování registru v nynějším rozsahu si přeje také více než 130 starostů a zastupitelů obcí celé ČR a čtyři desítky českých i zahraničních neziskových organizací.
Mezi další letošní „hříchy“ SCHP ČR se řadí také oddalování vyloučení jedovaté rtuti z výroby chloru v obou chlorových chemičkách v ČR, jak ve Spolchemii v Ústí nad Labem, tak ve Spolaně Neratovice. Také neustálé napadání nařízení EU o chemických látkách "REACH", které vyústilo v českou
iniciativu prosazující jeho zpátečnické přehodnocení tak, aby byl mírnější pro chemický
průmysl a dovolil tak pokračující ohrožování spotřebitelů nebezpečnými látkami. SCHP ČR se také snažil vyjednat úlevy pro chemicky průmysl jak v oblasti emisních povolenek, tak při
vyjednávání evropské Směrnice o průmyslových emisích, která nově upravuje povolování provozu průmyslových podniků a nahradila Směrnici o integrované prevenci znečištění.
Celý text Výzvy, která byla předána Svazu chemického průmyslu naleznete zde
