Holešovická tržnice
Na začátku června Praha představila studii, jak by měla v budoucnu vypadat tržnice v Holešovicích. Podle ekonomické analýzy by náklady na revitalizaci měly být dvě až tři miliardy korun s návratností mezi 13 až 16 lety. Město chce tržnici přeměnit na živý areál, kde budou nakombinované obchody, kanceláře, gastronomie a kultura.
Problémem je, že všechny kroky vedou k tomu, že se z tržnice stane místo pro vyšší střední třídu, a to i přes ujišťování, že stávajícím nájemcům zůstanou smlouvy nezměněny. Hlavními příčinami jsou ona krátká doba návratnosti investic daná zadáním ekonomické studie. Ta nezohledňuje sociální faktory, nepočítá například kolik životů to naruší nebo jestli benefity z výsledku budou dostupné všem. Další příčinou je snaha o vyčištění tržnice od nevzhledného, což už započalo například dosti nevybíravým zrušením vietnamských stánků
Gentrifikace
Gentrifikace je fenomén, se kterým se v současnosti potýká většina metropolí, pozitivně je ale vnímána pouze úzkou skupinou obyvatel – tou, která má dost peněz. Vlivem gentrifikace dochází v daném místě k odlivu místních obyvatel do odlehlejších čtvrtí nebo jiných měst z důvodů zvyšování nájmů a služeb a ztráty sociálních vazeb.
V Holešovicích sociální diverzita zatím celkem je, nově příchozí vyšší střední třída zde žije pospolu s příslušníky romské menšiny, nízkopříjmovými domácnostmi, důchodci či příslušníky vietnamské menšiny. Jedná se zatím o autentickou rezidenční čtvrť Prahy 7. Tato situace se ovšem velmi rychle mění, a to nejen vlivem dalších a dalších přestaveb domů a industriálních objektů na nové byty, kanceláře či obchodní prostory, ale i rozsáhlou developerskou výstavbou na mnoha místech. Navíc má v tomto prostoru v dohledné době vzniknout nová čtvrť Bubny, počtem obyvatel větší než celé Holešovice, ve které opět nemají vzniknout žádné levné byty či další prostory pro nízkopříjmové domácnosti či provozy.
Holešovická tržnice je unikátní tím, že je celá v rukou města, kterému se podařilo i úspěšně vypořádat soudní spory z minulých let a má nyní tržnici plně pod kontrolou, není tedy potřeba vyjednávat s žádným podnikatelem ani developerem. V rámci Prahy se jedná o neobvyklou příležitost, jak vytvořit fungující areál sloužící z větší části místním a zohledňující všechny obyvatele se svými potřebami a zároveň současné trendy v adaptaci na klimatickou změnu. Neměla by se stát motorem gentrifikace, a to navíc za městské peníze.
Kromě toho, že na budoucí podobu areálu nebyla vypsána žádná architektonická soutěž, úplně chyběla i participace s místními obyvateli. Tržnice má být krásná, rozhodnutí o formě i obsahu této krásy ale bylo bohužel jen na zástupcích města a architektonické kanceláři CMC. Město ve svých prohlášeních upozorňuje na fyzické a ekonomické zlepšení, chybí ale sociální rozměr, o duši místa nemluvě, v podstatě jde o vědomé odcizování veřejného prostoru široké veřejnosti. Pokud se zveřejněná studie zrealizuje, tržnice bude krásná, této krásy si ale budou užívat jiní lidé než ti, co chodí dnes do cenově přístupného a skutečného tržiště, navíc s přirozeným etnickým prvkem.
Z vizualizací, které byly prezentovány je jasné, jakou atmosféru má místo podle svých tvůrců a zadavatelů ideálně mít – čistou, chic, moderní, odpovídající nárokům art distriktu 21. století… Toto samoúčelné zbavení se nevzhledného namísto diskuse či usměrňování stávajícího vede zákonitě právě k oné gentrifikaci. Prostory jako např. Vnitroblock v Holešovicích či Manifesto na Florenci samozřejmě v současném městě své místo mají a spokojenou klientelu si najdou, měly by ale vznikat pod taktovkou komerční a ne veřejné sféry. Jsou to projekty, které mají ze své podstaty v první řadě vydělávat a ne vytvářet město příjemné pro všechny.
Participace
Pokud by proběhly regulérní participační setkání s místními obyvateli, vyšlo by najevo, že místní potřebují ku příkladu výrobu klíčů, normální kadeřnictví, second hand, lékařské ambulace či prádelnu… A zároveň by se odhalili potenciály a nedostatky čtvti, které by tržnice mohla vyřešit – například poskytnutím prostor vyhozeným nájemcům z továrního areálu před Výstavištěm (Alta, lezecká stěna apod.) nebo z Libeňského ostrova či Holešovické kosy, které byly zastavěny developerskými projekty (truhlářské dílny, bazary apod.) Všechny tyto provozy obyvatelé Holešovic využívali a teď z Prahy 7 zmizeli. V participaci by se mohly vyjevit i potřeby celopražského, nejen lokálního významu. V Praze například chybí dětská divadla, po vzoru jiných metropolí by zde mohl být „Vietnam Town“ apod.
Výše jmenované provozy se do tržnice mohou a nemusí dostat, z popisů náplně jednotlivých hal ve studii a ceny realizace ale vyplývá, že z ekonomických a estetických důvodů to spíše nebude možné. Svědčí o tom už fakt, že Praha nezahrnula do svých plánů potravinovou banku nebo re-use centrum, které má u veřejnosti velkou podporu a jsou zde i lidé, kteří by ho provozovali.
Praha sobě, která má revitalizaci areálu tržnice na Magistrátu hl. m. Prahy v gesci, ve svém volebním programu věnovala několik odstavců právě důležitosti participace. Názvy jednotlivých odstavců programu jsou: „Plánovat se musí podle místních, ne od stolu“, „Místní znají svou čtvrť lépe“ a „Podpoříme soudržnost a vzájemnou pomoc lidí v komunitě“. Tím, že o této výjimečné lokalitě s velkým potenciálem nerozhodovala společně s občany, jakoby Praha sobě popřela sebe sama.
Architektonická soutěž
Další velmi spornou otázkou je způsob výběru architektonického studia, které studii zhotovilo. Je relativně pochopitelné, že současná politická reprezentace má málo času a chce ve věci tržnice udělat co nejvíce, proto nezvolila cestu veřejné architektonické soutěže, co už ale pochopitelné není, je volba studia CMC architekti, které je známé svými komerčními projekty a provázaností s developery a které navrhovalo mimo jiné původní podobu zástavby Bubnů. Podklady a know-how k areálu tržnice má mnoho ateliérů, leckdy i levnějších. Pokud se šlo cestou bez soutěže, mělo se alespoň oslovit určité množství relevantních architektonických ateliérů, které by vytvořili svůj názor na rozvoj areálu na základě alespoň částečného participativního procesu. Zástupci města mohli potom porovnávat, utřídit si myšlenky a možnosti a teprve potom rozhodnout, co je pro místo opravdu dobré.
Ekologie
Praha 7 je nejteplejší městskou částí. Absence zeleně v Holešovicích činí z této čtvrti velký tepelný ostrov. K tomu je ještě nutné připočítat budoucí čtvrť Bubny-Zátory, která nepočítá téměř se žádnými adaptačními opatřeními a své okolí ještě více oteplí. Zároveň Praha 7 vyhlásila loni stav „klimatické nouze“, přidala se tak jako jedno z mála míst v naší republice k celosvětové výzvě v boji se změnou klimatu. Bylo by tedy více než vhodné věnovat v areálu tržnice v tomto ohledu nadstandartní pozornost, přizvat odborníky a vytvořit funkční moderní modro-zelenou infrastrukturu. To je síť prvků budovaných ve městě v harmonii s přírodou, které poté přirozenou cestou klimatizují prostředí a zároveň chrání před vodou z přívalových dešťů. Jedná se o různé průlehy, dešťové zahrady, systém spádování povrchů k rostlému terénu, travnaté pásy, stromořadí apod.
V tržnici jsou navrženy tři částečná opatření – retenční nádrž na dešťovou vodu, zatravňovací tvárnice pod parkovacími místy a nová stromořadí. Instalace retenční nádrže pro zadržení dešťové vody ze střech v dnešní době již není plnohodnotné adaptační opatření. Nestačí zadržení vod pouze ze střech objektů, v dobách extrémního sucha má být samozřejmostí vyřešit i ostatní zpevněné plochy. Při umístění takto dimenzované nádrže pod terénem lze předpokládat nejen finanční náročnost pro zbudování objektu, ale také trvalé provozní náklady na obsluhu zařízení pro transport vody z nádrže na místo vhodné k vsakování či případnou zálivku zeleně. Zatravňovací tvárnice a stromořadí jsou v pořádku, mělo by jich být ale mnohem více a měly by být v součinnosti s dalšími prvky modro-zelené infrastruktury. Co vyloženě chybí, jsou stromořadí na korzech propojujících hlavní vchod do areálu od řeky a Holešovice. Z ekologického hlediska by také bylo vhodné navrhnout areál spíše pro místní, z hlediska omezení dopravy a podpoření ve světě navrhovaných „měst pěších vzdáleností“.
Ekologické otázky a s nimi spojený kvalitní projekt modro-zelené infrastruktury pro zmírnění efektu tepelného ostrova Holešovic, by mohly být krásným příkladem pro další projekty a města. Praha by se mohla pyšnit vzorovým řešením adaptačních opatření a tento potenciál je škoda nevyužít. Realizace není ani nijak nákladná. Jedná se ale o záležitost, kterou je nutné zahrnout do plánů od počátku, tedy nyní.
Duše místa
Nechat tržnici tak, jak je, by samozřejmě bylo škoda, chátrá a její potenciál je větší. To, že se město do revitializace pouští, je skvělé. Ovšem to, co bylo dodnes na tržnici cenné, osvěžující a magické, je její autenticita, která znamená kontinuální životní a pracovní proces. Revitalizace je v současné podobě krokem od této autenticity. Její podobu vymýšlí zastupitelé, ekonomové a architekti od stolu a podle svého vkusu a životních standardů a reálně hrozí, že výjimečný sociálně diverzifikovaný prostor se změní v uhlazené designové prostředí přístupné jen části obyvatel Prahy.
Je třeba si uvědomit, že změna v přístupu není potřeba velká, je nutné pouze přehodnotit východiska ekonomické studie v souvislosti s dalšími hodnotami, které by právě město mělo bránit (především ekologie a sociální sféra), dále zvážit poměr lokálních a celopražských provozů, ale především záměr participovat a následně svěřit architektům, kteří nejlépe pochopí problémy současného města a dokáží se ve své koncepci plnohodnotně a zároveň skromně vypořádat s adaptačními opatřeními v boji s klimatickou krizí a především s hrozbou gentrifikace. Prostor holešovické tržnice je unikátní tím, že ho má Praha díky skvělým krokům plně pod kontrolou, nemusí se tedy vyjednávat s žádnými developery a může si nastavit pravidla, jaká chce.
Zdroj: Pražská tržnice
Zdroj: Pražská tržnice
