Litochlebský park

Prodejme to Tweelingen

Na celém prodeji není zajímavá jen původní nízká cena, za kterou chtěli politikové pozemek přiklepnout developerovi. Poté, co si občanské sdružení Chodov nechalo zpracovat znalecký posudek, podle které byla cena necelých 11 milionů[1] značně nízká, radnice cenu pozemku rázem zvedla na trojnásobek. Přes tyto machinace a přes protesty místních se novým majitelem stala společnost Tweelingen s akciemi na majitele[2] – bez možnosti zjistit, kdo za ní stojí. Dalibor Mlejnský,[3] tehdejší starosta Prahy 11 za ODS projekt hájil slovy: „Chceme zde tvořit centrum Jižního Města na Opatově.“[4] Cena se podle něj lišila proto, že projekt už mezitím získal nejen územní rozhodnutí, ale pro pozemky[5] byla vydána i úprava územního plánu. [6] Podstatné náležitosti kupní smlouvy schválilo zastupitelstvo MČ Praha 11 na svém 18. zasedání v listopadu 2012. Finanční prostředky měly být zařazeny do rozpočtu a přednostně využity pro potřeby školství.[7]

Tweelingen získal pozemky o rozloze zhruba 4500 m2, radnice přitom uvažovala i o prodeji sousedních pozemků, kde se nachází lipová alej[8] a pietní místo. Z toho nakonec díky bdělým občanům Prahy 11 sešlo.[9]

Úprava na nejvyšší míru

Územní plán připouštěl pozemky, o které zde běží, zastavět. Dokonce jim přiřkl poměrně vysokou zastavěnost – v úřednické terminologii kód E. To však nestačilo. V červnu 2010 byla nenápadně na pražském magistrátu orazítkována úprava s číslem U 870. Ta pozemkům přisoudila ten nejvyšší kód podlažnosti. Rázem se dalo stavět téměř cokoli.  

Pak už to šlo ráz na ráz. V červenci 2010 bylo zahájeno územní řízení. Přitom teprve v září 2010 byl vydán závěr zjišťovacího řízení.[10] Záměr nebylo, jak jinak, zapotřebí posoudit v procesu EIA. Přitom úředníci věděli, že se má jednat o stavbu výškové administrativní budovy s dvoupodlažním centrem, na které naváže 22 dalších pater. V šesti podlažích pod zemí mělo být 354 parkovacích stání. Mrakodrap měl pokrýt 100% (plochy (což znamenalo, že se bude jednat o tzv. výjimečně přípustnou stavbu – nikoli takovou, se kterou by územní plán normálně počítal). Podle závěru mělo dojít i k odstranění veškeré vegetace. Záměr měl také generovat značné zvýšení dopravy. Přesto neměla Praha z hlediska ochrany přírody připomínky.

Územní řízení provázela další várka problémů.[11] Kromě jiného nebyli občané řádně informováni o jeho průběhu. Ústní jednání proběhlo ve velmi malém prostoru, ačkoli bylo možné předem očekávat, že lidé budou mít velký zájem. To přesto, že se veřejné ústní jednání konalo v devět ráno.

V červenci 2011 bylo vydáno územní rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání. Magistrát však názor stavebního úřadu Prahy 11 potvrdil.[12] Proti tomu se sdružení Chodov odvolalo. Současně napadlo i úpravu územního plánu U 870. Tehdy ale ještě nebyla judikatura Nejvyššího správního soudu příznivá.

V červnu 2013 bylo vydáno stavební povolení.[13] To však ještě nebyla pro mrakodrap konečná výhra.

Nakonec se to podařilo

Zásadní změna nastala až v roce 2013, kdy soudci NSS řekli, že i proti nezákonným úpravám mají mít občané možnost se bránit. Celá věc se tím posunula do zcela jiných rozměrů. Městský sodu v Praze totiž v únoru 2013 nejdříve odmítl návrh na zrušení úpravy. Proti rozhodnutí ale byla podána kasační stížnost. A paradoxně - než o ní stihl Nejvyšší správní soud rozhodnout, došlo ke změně judikatury. Úpravy se mohly žalovat. V březnu 2014 Nejvyšší správní soud vrátil věc Městskému soudu[14] a ten úpravu v červnu 2014 definitivně zrušil. Magistrát, na rozdíl od řady podobných případů[15], proti občanům nevyužil kasační stížnosti.

Na pozemku se nadále může stavět. Kdyby ale někdo chtěl vybudovat mrakodrap, bude muset nejdřív získat souhlas zastupitelů Prahy se změnou územního plánu. A tu bude muset projednat s veřejností.