Regulační plán je, zjednodušeně řečeno, podrobnější územní plán. Zatímco územní plán reguluje plochy velikosti bloku či několika bloků a stanovuje spíše funkci a kapacity zástavby, regulační plán umí stanovit podmínky pro jednotlivé domy, resp. pozemky či jejich skupiny. Může (ale nemusí) regulovat parter, výšku a funkci zástavby a mnohé další, ale hlavně může regulovat podíl zeleně na stavebních i veřejných pozemcích – může určit prostor pro stromy v ulicích i mít další požadavky na veřejná prostranství, jako je jejich materiálové řešení či možnost zasakování vody.
Z hlediska adaptace i mitigace tak mohou sehrát regulační plány poměrně zásadní roli. Díky regulaci parteru mohou vytvořit tzv. město krátkých vzdáleností, jehož princip spočívá v tom, že obchody a služby každodenní potřeby by měli obyvatelé mít v docházkové vzdálenosti. Díky regulaci stromů, zeleně a povrchů veřejných prostranství může být zásadně zlepšeno lokální mikroklima, neboť právě stromy a další zeleň, odrazivost či akumulace tepla povrchy a zasakování a následné postupné odpařování vody na něj mají zásadní vliv. >>> Více v naší publikaci Klima a územní plán. >>>
