Petice a shromažďování
Petice
Petice jsou upraveny v zákoně č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Petice umožňují upozornit se na mnohé problémy kupř. ve vedení obce nebo ochraně životního prostředí a získat podporu spoluobčanů. Petice však nejsou pro státní orgány ani samosprávu závazné, jsou spíše jen vyjádřením názoru a mohou mít vliv na politické rozhodování představitelů obce nebo města.
Petice nesmí zasahovat do nezávislosti soudů nebo a vyzývat k porušení ústavy a zákonů nebo k omezení osobních, politických nebo jiných práv občanů kvůli jejich pohlaví, rase, národnosti a podobně.
Většinou petici podává více občanů a mohou k tomu sestavit petiční výbor. Je však možné podat petici také samostatně. V každém případě musí být alespoň jednomu členu výboru (nebo jednotlivci, pokud podává petici sám) nejméně 18 let. Pro úspěch petice je nezbytné získat dostatek podpisů, ty je možné shromažďovat prostřednictvím podpisových listin, jejichž součástí by měl být text petice nebo alespoň musí být zřejmé, jaká petice se podpisem podporuje. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště.
Petice bývá obvykle adresována nějakému orgánu veřejné správy. Předtím, než je mu doručena, musí být opatřena jménem, příjmením a bydlištěm toho, kdo ji podává (všech členů petičního výboru). Orgán veřejné správy musí petici přijmout a do 30 dnů od doručení na ni písemně odpovědět.
Moderní komunikační nástroje změnily možnosti uplatňování společného názoru. Zákony ale dosud neupravují elektronické petice, hromadné e-maily nebo dokonce participační SMS. V těchto případech se nejedná o skutečné petice, přesto ale hrají při ochraně životního prostředí nezastupitelnou roli. Hlavní problém samozřejmě spočívá v nemožnosti opatřit elektronickou petici vlastnoručním podpisem (resp. bylo by samozřejmě možné opatřit ji elektronickým podpisem), je však možné současně podat shodnou petici také písemně a podpořit její význam počtem podporovatelů kupř. na Facebooku. Tyto prostředky však v každém případě splňují hlavní účel petic – upozornit na konkrétní problém politiky nebo úředníky a spoluobčany a získat jejich podporu.
Shromáždění
Právo shromažďovací je upraveno zákonem č. 84/1990 Sb. Shromáždění obvykle směřuje k podpoře požadavků, vyjádření názoru, k podpoře stanoviska nebo k výměně informací. Základní povinností je oznámit obecnímu úřadu shromáždění včas. Všechna shromáždění organizovaná na území Prahy musí být oznámena Magistrátu hlavního města Prahy. Shromáždění může svolat skupina osob nebo jednotlivec, ten je však musí být starší osmnácti let, nebo zajistit pořadatele staršího osmnácti let. Obecně platí, že shromáždění lze konat téměř kdekoli, nesmí se kupř. konat v okruhu 100 metrů od Senátu nebo Poslanecké sněmovny, nebo Ústavního soudu. Rada obce dokonce může ve svém územním obvodu nařízením určit konkrétní místa, na kterých je možno konat shromáždění bez toho, že by je bylo třeba oznamovat (v Praze Palackého náměstí). Pokud nevíte, zda takové místo ve vašem městě existuje, lze to lehce ověřit dotazem na obci (v případě konání shromáždění v Praze pak na magistrátní odbor živnostenský a občanskoprávní).
Ke konání shromáždění není zapotřebí, aby se úřad vydal povolení, naopak stačí pouhé oznámení. To potvrdil i Nejvyšší správní soud v jednom ze svých rozhodnutí (čj. 3 As 19/2007–55), když řekl, že „shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy. Při omezení práva nelze odhlédnout od zásady obsažené v čl. 4 odst. 4 Listiny, podle které ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být používáno při šetření jejich podstaty a smyslu a zároveň takováto opatření nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“
Svolavatel je pouze povinen shromáždění písemně oznámit úřadu tak, aby úřad oznámení obdržel alespoň 5 dnů předem (v odůvodněných případech i v kratší době), nejdříve však půl roku předem. V oznámení musí být zejm. uvedeno:
- účel shromáždění, den a místo jeho konání a dobu zahájení (popř. i dobu ukončení, pokud se shromáždění koná na veřejném prostranství)
- předpokládaný počet účastníků
- počet pořadatelů starších 18 let
- pokud půjde o pouliční průvod, pak výchozí místo, cestu a místo ukončení
- jméno, příjmení a trvalý pobyt svolavatele (název a sídlo a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je zmocněn v této věci jednat jejím jménem u právnických osob, kupř. občanských sdružení)
- jméno, příjmení a trvalý pobyt toho, kdo je zmocněn jednat v zastoupení svolavatele
Může se stát, že shromáždění vznikne spontánně, např. na základě jiné akce. Pokud se nejedná o shromáždění, které může být zakázáno, není důvod pro to, aby se takové shromáždění muselo rozpustit. Podobně bude rozpuštěno také oznámení, když se odchýlilo od původního oznámení účastníci kupř. vyzývají k porušování lidských práv. proti rozpuštění shromáždění může svolatel podat do 15 dnů námitky u soudu.
Je samozřejmé, že existují určité meze shromažďovací svobody, zejm. z důvodu ochrany jiných základních práv. Úřad proto může zakázat shromáždění, pokud by směřovalo k popírání základních práv a svobod nebo by vyzývalo porušování ústavy a zákonů. O zákazu musí úřad rozhodnout bezodkladně, nejpozději do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel oznámení. Rozhodnutí se vyvěšuje na úřední desce a pokud o to svolatel požádá, posílá se písemné vyhotovení také jemu. Proti rozhodnutí je možné do 15 dnů podat opravný prostředek k soudu. Pokud soud svolateli vyhoví, může být shromáždění uspořádáno. Pokud se koná shromáždění i přes zákaz, mělo by být rozpuštěno.
Při ochraně životního prostředí jsou typickou formou shromáždění nejrůznější omezení dopravy, která mají upozornit (kupř. cyklojízdy) na nárůst dopravy a její negativní vlivy. Úřad však nemůže bez dalšího takové shromáždění zakázat, naopak jeho úkolem je vytvořit podmínky (např. odklonit provoz) pro jeho uskutečnění. To opět potvrdil Nejvyšší správní soud (čj. 1 As 30/2009-70), podle kterého není možné zakázat shromáždění s nějakým obecným odůvodněním s odkazem na ochranu neurčitých veřejných zájmů (kupř. zájmu na plynulé dopravě. Naopak je správní orgán vždy „povinen své rozhodnutí důkladně a přesvědčivě odůvodnit. Důvody zákazu shromáždění nelze dále vysvětlovat a rozhojňovat teprve ve vyjádření k žalobě nebo, jak to stěžovatel činí v tomto případě, teprve v samotné kasační stížnosti.“
Svolavatel má řadu povinností, které především směřují ke klidnému průběhu shromáždění, některé povinnosti zákon ukládá také účastníkům shromáždění. Porušení těchto povinností se posuzuje jako přestupek.
