Zdravé místo pro život, Loučeň
Kauza louka
Sdílíme celý příběh, který Arnice poskytla paní ze spolku Zdravé místo pro život.
Žiji v obci Loučeň s cca 1.300 obyvateli, na pomezí nymburského a mladoboleslavského okresu. Kolem je Polabská nížina, ale Loučeň leží na mírném návrší, obklopena ze tří stran smíšeným lesem.
Na jaře 2018 jsem se dozvěděla, že má být zastavěna v podstatě poslední přírodně cenná louka v katastru obce, v části Patřín. Tato louka těsně sousedí s lesem, v blízkosti není frekventovaná komunikace, louka a porosty na ní slouží k pastvě a úkrytu početné zvěře a živočichů mnoha druhů. Začala jsem se o to zajímat. Louka se skládá z pruhů, každý má jiného vlastníka. Celek obhospodařuje místní zemědělec – nájemce. Louku 1 – 2 x ročně seká na seno.
Podle územního plánu je louka určena k zástavbě. Celkový plánovaný zábor zemědělské půdy dle tohoto plánu je značně naddimenzovaný, což mi potvrdily i kompetentní osoby (bývalý starosta, pracovnice stavebního úřadu, krajinářská architektka...). Předmětná louka činí 5 % z celkového záboru. Oslovila jsem starostku, jednotlivé zastupitele, mluvila jsem i s několika vlastníky, ale všude jsem narazila na nekompromisní rozhodnutí stavět, vydělat velké peníze... Podotýkám, že starostka je profesí projektantka a k mnoha novostavbám kreslí projekty.
Sepsala jsem petici, podepsalo ji 300 lidí. Nebylo to vůbec snadné! Někteří občané nadšeně souhlasili, jiní, spojení nějak s vlastníky nebo potenciálními stavebníky, mi dávali najevo nevoli, další tvrdili, že to nemá cenu, že stejně neuspějeme. Jsem povahou introvert, samotář. Musela jsem se opravdu hodně přemoci!
Podala jsem podnět ke změně územního plánu. Neuspěla jsem. Protiargumenty – část petentů nebyla místní, do komunálních voleb se nic nestihne, lidé mají v pozemcích peníze, i pod mým domkem přece bývala zemědělská půda...
Najala jsem si právníka a spolu jsme zajistili biologický průzkum louky. Všechno jsem platila já sama ze svého – jsem jen důchodkyně. Ukázalo se, že na louce roste několik ohrožených rostlin, žije řada ohrožených druhů hmyzu, a především 5 druhů silně ohrožených plazů.
Oslovila jsem řadu organizací i jednotlivců s prosbou o pomoc. Podařilo se nám zapojit do věci Agenturu pro ochranu přírody a krajiny AOPK a nálezy plazů byly zaneseny do veřejné databáze a validovány. Žádali jsme znovu, dalšími našimi argumenty bylo zadržování vody v krajině, přetížená a nedostatečná infrastruktura, zhoršení životních podmínek v obci... marně.
Právník od kauzy odstoupil, bez jakéhokoli udání důvodu. Domnívám se, že důvodem byla ignorace ze strany vedení obce, nikdy ho nepozvali k jednání, nikdy mu na nic neodpověděli.
Požádala jsem o pomoc právníky ze skupiny Frank Bold a s jejich pomocí jsem založila občanský spolek, protože hlas spolku je určitě mocnější než hlas jednotlivce. Ve spolkovém výboru jsme tři. Ostatní obyvatelé se buďto báli, nebo se nechtěli přidat. Většina nám drží palce a podporuje nás, ale nechtějí se zviditelnit, nechtějí si to rozházet s vedením obce nebo s vlastníky louky.
V důsledku zvýšeného zájmu o územní plán a v důsledku změn, které paradoxně vedly k dalšímu záboru zemědělského půdního fondu, přišel zpracovatel na to, že plán z r. 2008 je zastaralý a nevyhovující, a tak se rozhodli pořídit plán nový. To byla pro nás velká příležitost, protože vznik nového územního plánu je legitimní možností vyjádřit se k němu jako celá veřejnost – neslouží jen vlastníkům, ale veřejnému zájmu.
Najali jsme nového právníka, sepsali jsme podnět – podnětů víc, neboť i jiné zdejší lokality si zaslouží přežít a ne být nahrazeny satelity. K podnětům jsem sehnala 100 podpisů místních občanů.
Nakonec se záležitost dostala do fáze, kdy si Krajský úřad vyžádal vypracování posudku SEA, s tím, že do konce loňského léta dojde k veřejnému projednání konečného návrhu územního plánu, pak bude nedlouhá lhůta k připomínkám, a závěr.
Rozhodla jsem se vypsat veřejnou sbírku na získání finančních prostředků na zaplacení právníka. Bude to ještě velký boj a bude to drahé. Při jednání s KÚ se však ukázalo, že náš záměr nesplňuje definici veřejné sbírky a byli jsme odkázáni jen na neoficiální aktivitu, bez dohledu KÚ.
Obrátila jsem se na agenturu DONIO, ale ani tam nám nemohli pomoci.
Tak jsem založila transparentní účet, sama napsala výzvu s prosbou o přispění a rozeslala ji všem mým kontaktům. Nedělala jsem si velké naděje, ale zkusit jsem to prostě musela. Zjistila jsem, že bych asi byla dobrou žebračkou, protože navzdory problematické době, zdražování všeho a obecné nejistotě jsem vybrala 57.000 Kč! A to už je slušný základ, zbytek bychom snad už dali nějak dohromady. Někteří donátoři jsou místní, jiní jsou zdaleka, ale chápou, oč nám jde.
Jenže čas plyne a je ticho. Jsem velmi zavázána všem dárcům a přála bych si věc šťastně dokončit a dárcům sdělit, že to celé mělo smysl a že mají velkou zásluhu na dobré věci, na záchraně života mnoha živých tvorů, s nadsázkou vlastně i nás, lidí zde žijících. Ale nevíme, jak to dopadne. Je únor, inflace zmenšuje náš kapitál, obavy a nervozita rostou. Také je třeba podat daňové přiznání. Kompetentní místa mlčí, a my jen čekáme, co bude. Zatím se mi podařilo jen zabránit hluboké orbě...
Tak to je tedy příběh našeho spolku. Pátý rok trvající nerovný boj s chamtivostí, omezeností, s mocí peněz...
Spolek najdete na facebooku.
