Kombinovaná kontaminace rtutí a dioxiny v prostoru staré amalgámové elektrolýzy je problém, o kterém se ví nejméně od roku 2002.„Při zahájení sanace dioxinové zátěže ve Spolaně jsme kritizovali, že technologie BCD si neporadí se všemi materiály, takže jich část nakonec bude spálena a vzniknou tak nové perzistentní organické látky. Použití BCD však představuje rozhodně lepší řešení než jaké bylo na konci devadesátých let minulého století použito pro třetí objekt tzv. dioxinové zátěže ve Spolaně, který byl zalit do betonového sarkofágu podobně jako černobylská elektrárna,“ uzavřel svůj komentář k ukončení sanace dioxinové zátěže ve Spolaně RNDr. Jindřich Petrlík.
Technologie BCD při srovnání s jinými nespalovacími technologiemi je v některých parametrech horší. Vyplývá to z dokumentu připraveného mezivládní expertní skupinou Stockholmské úmluvy (1). Z porovnání se spalovnami odpadů však vychází lépe. „Myslíme si, že před zahájením sanace ve Spolaně mělo být porovnáno více nespalovacích technologií, ale nyní je již jasné, že nejspíš není reálné, aby se u nás budovala jiná jednotka podobná BCD. Bylo by to příliš drahé,“ zhodnotil situaci tiskový mluvčí Arniky Jan Losenický. Vláda České republiky zatím také udělala málo pro rozvoj vlastních nespalovacích technologií, které by mohly vyjít levněji. „Daleko raději financuje nesmyslné spalování kontaminovaných zemin, které odporuje základním cílům Stockholmské úmluvy,“ řekl Petrlík.
Pro dekontaminaci dalšího objektu ve Spolaně Arnika v povolovacím řízení prosadila zpřísnění limitu pro obsah dioxinů v odpadních vodách. „Nová evropská legislativa však umožnila České inspekci životního prostředí (ČIŽP) stanovit daleko mírnější limity pro obsah dioxinů v čištěné suti a zeminách z dalšího objektu sanovaného technologií BCD,“ vyjádřil se Petrlík. Zeminy s obsahem dioxinů pod 5 ng I-TEQ/g budou ukládány na skládce nebezpečných odpadů. „Na skládce tak může být uloženo značné množství dioxinů. Pokud by ČIŽP vycházela z orientačních požadavků českých předpisů, byl by stanovený limit více striktní. Doufáme proto, že pro starou amalgámovou elektrolýzu použije přísnější limity,“ uzavřel Petrlík.
Poznámky:
(1) Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice. Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle. (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – www.chpr.szu.cz - “Dioxiny v potravinách”). Více informací o dioxinech najdete na této stánce.
(2) Perzistentní organické látky jsou zřejmě vůbec nejtoxičtější sloučeniny jaké kdy člověk stvořil. Patří k nim například dioxiny, DDT či polychlorované bifenyly (PCB). Již ve velmi malých dávkách působí poruchy hormonálního a imunitního systému a ohrožují reprodukční schopnosti živočichů, včetně člověka. V přírodě se rozkládají velmi pomalu a kumulují se v tělech živočichů. Díky své chemické stabilitě setrvávají dlouho v prostředí a "putují" proto i tisíce kilometrů od zdrojů svého původu. Nerozpouštějí se ve vodě, ale v tucích, na které se vážou - jsou bioakumulativní.
(3) BAT/BEP EG 2006: Report of the second meeting of the Expert Group on Best Available Techniques and Best Environmental Practices. UNEP/POPS/EGBATBEP.2/4, Geneva 24 November 2006. Viz /downloads/BAT_BEP_EG_report.pdf
(4) Stockholmská úmluva – mezinárodní dohoda, jejíž ratifikací se signatářské státy zavazují k eliminaci 12 nejvýznamnějších persistentních organických látek (POPs). Jde o látky jako DDT, dioxiny či polychlorované bifenyly. Úmluva vstoupila v platnost dne 17. května 2004. Ke konci roku 2007 ji ratifikovalo již 151 států. ČR tuto mezinárodní dohodu ratifikovala dne 6. srpna 2002.
