Tvrzení, že Praha je příliš řídká a potřebuje obecně zahušťovat, je mýtus založený na chybném srovnávání průměrné hustoty v administrativních hranicích, nikoli skutečné městské struktury.
Správní hranice měst se výrazně liší a zásadně zkreslují výsledky. Praha má mimořádně široké administrativní území, do něhož patří rozsáhlé parky, lesy a nezastavěné plochy, které snižují její průměrnou hustotu, aniž by vypovídaly o kvalitě zástavby.
Mnichov – nejhustší město Německa – má oficiální hustotu zhruba 5 200 obyv./km², Praha přibližně 2 800 obyv./km². Pokud by však měl Mnichov stejně široké hranice jako Praha, jeho hustota by klesla zhruba na 3 700 obyv./km².
Trochu lepší je srovnání městských částí. To ukazuje, že některé části Mnichova a Prahy jsou z hlediska hustoty srovnatelné (některé části Mnichova výrazně hustší):
- centrální čtvrti (Mnichov 2, 3 a Praha 2, 3): 11-12 tisíc obyv./km²
- vnitřní čtvrti: Praha 5–7 tisíc obyv./km² Mnichov 6-11 tisíc (výjimečně až 15 tisíc)
- pražská sídliště: 5–8 tisíc obyv./km²
- vnější části se výrazně liší: Mnichov 2–6 tisíc, Praha 0–3 tisíce obyv./km² – ale součástí Prahy jsou části, které součástí Mnichova nejsou.
Ještě přesnější je porovnávání menších územních jednotek, protože i porovnávání městských částí je zkreslené přítomností parků a nezastavěných ploch.
Závěr je jasný: Praha nepotřebuje „více hustoty obecně“, ale chytře řízený rozvoj.
- stavět především na brownfieldech (a i tam vytvářet parky)
- sídliště nezahušťovat, ale naopak chránit
- a vnitřní čtvrti jako Žižkov, Holešovice, Karlín či Smíchov doplňovat o zeleň a veřejná prostranství.
Zahušťování bez parků, stromů a infrastruktury není rozvoj, ale zhoršování kvality života.
