Často se tvrdí, že výškové budovy šetří místo a díky menší zastavěné ploše umožňují vytvořit více zeleně a veřejného prostoru. Teoreticky to tak být může, v praxi to ale často nefunguje.
Plochy kolem výškových domů totiž bývají velmi často jen střechami podzemních garáží. Tyto prostory zůstávají ve vlastnictví společenství vlastníků (SVJ), takže nejde o skutečný veřejný prostor, jehož fungování by mohlo město ovlivňovat. Zároveň na takových konstrukcích obvykle nevzniká plnohodnotná zeleň s hlubokou půdou a vzrostlými stromy, ale spíše omezené vegetační úpravy.
Výškové stavby navíc často znamenají i vyšší kapacitu zástavby – tedy více bytů či kanceláří na stejném pozemku. To obvykle vede k větším nárokům na dopravu a parkování, což znamená další parkovací místa, a ještě větší podzemní garáže.
Výsledkem tak často není více kvalitní zeleně a veřejného prostoru, ale spíše intenzivnější využití pozemku s omezenými polosoukromými plochami na konstrukci garáží. Skutečně kvalitní veřejný prostor a městská zeleň proto nevznikají automaticky díky výškovým budovám, ale především díky promyšlenému urbanistickému plánování a jasnému vymezení veřejných ploch.
