Při projednávání Metropolitního plánu, nového územního plánu Prahy, se část pražských zastupitelů a zastupitelek (z nichž někteří jsou zároveň poslanci a poslankyněmi) opakovaně vyjadřovala v tom smyslu, že Praha omezuje výstavbu výškových budov příliš přísně. Kritika směřovala jak k limitu 100 metrů stanovenému Metropolitním plánem, tak k požadavkům památkové péče na ochranu historického centra Prahy a jeho ochranného pásma.
Právě některé z těchto pojistek novela stavebního zákona oslabuje nebo ruší.
Při pořizování územních plánů a jejich změn se podle novely ruší závaznost stanovisek odborných orgánů. Případné rozpory již nemá řešit orgán ochrany veřejného zájmu, ale pořizovatel najatý samosprávou nebo krajský úřad územního plánování.
Novela zároveň zavádí takzvanou odchylku od územního plánu. Jde o výjimku schvalovanou radou obce bez standardního projednání s odbornými orgány a veřejností.
Další novinkou je takzvaná nepodstatná změna územního plánu, která umožňuje navýšení vybraných parametrů až o 25 % a je schvalována zjednodušeným postupem.
Podle novely památkového zákona navíc orgány památkové péče přestanou vydávat závazná stanoviska v památkových rezervacích a zónách, včetně historického centra Prahy. To se týká všech staveb, které samy nejsou kulturní památkou.
Součástí novely je také zrušení ochranných pásem vyhlášených podle starších právních předpisů, pokud nebudou do dvou let znovu vyhlášena. To se týká i Prahy.
Vzhledem k rozsahu a složitosti celého procesu je velmi nepravděpodobné, že se podaří všechna ochranná pásma v této lhůtě obnovit. Ochranná pásma se navíc vyhlašují formou opatření obecné povahy, o kterém rozhoduje zastupitelstvo. Jejich zachování tak bude záviset především na politické vůli a některá z nich nemusí být obnovena vůbec.
Debata o novele stavebního zákona proto není pouze debatou o povolování staveb. Je také debatou o tom, jak bude Praha v budoucnu vypadat a zda si její historické dědictví zachová odpovídající míru ochrany.
Přečtěte si další problémy stavebního zákona.
Zdroje:
