Podle připravované novely má vzniknout zcela nová soustava státních stavebních úřadů, respektive úřadů rozvoje území. Na tyto úřady má přejít nejen zaměstnanectvo stavebních úřadů, ale také odbornictvo z jednotlivých orgánů – například z oblasti ochrany životního prostředí, památkové péče, ochrany zemědělského půdního fondu, lesů nebo hygieny.
Zároveň ale velká část agendy zůstane na stávajících odborných úřadech. Půjde například závazná stanoviska pro zvláště chráněná území, plány péče a řadu dalších činností.
Vznikne tak dvojkolejný systém:
- odbornictvo v přenesené působnosti (tedy zaměstnanectvo obcí) bude řešit veškerou nestavební agendu,
- zatímco odbornictvo na nových stavebních úřadech (zaměstnanectvo státu) bude řešit stavební agendu = do rozhodnutí stavebního úřadu vkládat „odborný podklad“ – nezávazný, bez samostatného úředního aktu.
Otázkou tak zůstává, kdo bude tuto práci vykonávat. Podle průzkumu odborových organizací nechce na nové úřady přejít 67 % zaměstnanců stavebních úřadů. Nejasná je i motivace specialistů z jednotlivých oborů, pokud jejich stanoviska nebudou mít faktickou váhu.
Vzniká také otázka, kdo bude v novém systému účinně hájit veřejný zájem. Jedni úředníci budou koordinovat nestavební péči o přírodu a další rezorty, do kterých jdou veřejné peníze – což následně bude moc přebýt stavební povolení povolené jinými úředníky.
Navrhovaná reforma tak směřuje spíš k destrukci veřejné správy než k jejímu zlepšení.
Výsledkem může být další oslabení již dnes personálně poddimenzované stavební správy. Namísto očekávaného zrychlení povolovacích procesů hrozí období významných problémů, zdržení a nejistoty při povolování staveb.
Přečtěte si další problémy stavebního zákona.
