Firma EnerBau - jeden z místních výrobců dálkového tepla, připravoval dost nevybíravým způsobem ke spuštění jednotku na zplyňování odpadu. Produkty rozkladného procesu pak chtěl pálit, a vyrábět teplo. Firma si nechala technologii dopravit na místo, se získáváním potřebných povolení a informováním místních občanů si však starosti nedělala, to se ale nevyplatilo.
O kauze
Nastartovala se tak pátrací akce. Komu areál patří? Kdo si jej pronajímá? Co tam chce stavět? Má k tomu nějaká povolení? Po sérií telefonátů a dopisů vyšlo najevo, že situace je skutečně vážná. Firma Enerbau chtěla v areálu postavit zařízení k likvidaci plastového odpadu pomocí pyrolýzy, které se dle zákona o ovzduší řadí do kategorie spaloven odpadu. Příslušný stavební úřad potvrdil, že Enerbau chce získat územní a stavební povolení, ale že firma zatím dodala pouze jakousi studii, čímž ani zdaleka nenaplnila zákonné povinnosti žádosti o stavební povolení. Mezitím se v Bohosticích šířila informace, že Enerbau pro své zařízení žádné povolení nepotřebuje, což nabralo vážnosti ve chvíli, kdy vesnicí projely kamiony, které do zemědělského areálu přivezly složenou pyrolýzní jednotku. Další telefonáty prokázaly, že firma nepředložila na krajský úřad žádost o udělení souhlasu v procesu EIA (stanovení vlivu na životní prostředí) ani nedodala dokument, který by dokazoval, že stanovisko EIA nepotřebuje.
Místním došla trpělivost a tak vyzvali investora, aby se s občany sešel na veřejné diskusi. Zároveň podali podnět na příslušný stavební úřad, aby provedl šetření na místě, protože měli podezření, že v areálu probíhají stavební práce navzdory tomu, že firma nemá žádné povolení. Stejně tak požádaly Bohostice o pomoc Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP). Stavební úřad skutečně kontrolu provedl. Investor argumentoval, že nic nestaví, že areál pouze uklízí a že si na svém pozemku může dělat, co chce. Proběhla i beseda s investorem, ze které však občané neodešli spokojeni, protože se jim nedostalo úplných odpovědí na otázky. Padlo mnoho chvály na adresu americké zplyňovací technologie, avšak o možném riziku se zástupcům investora mluvit nechtělo. Zanedlouho si firmu pozvala i ČIŽP, kde musela firma objasnit co v Bohosticích dělá a proč to dělá právě tak, jak to dělá. ČIŽP velmi jednoznačně firmu EnerBau upozornila na to, že bez příslušných povolení nesmí technologii spustit, navíc inspektoři ČIŽP diskutovali nutnost dalších povolení jako například certifikace pyrolýzních produktů dle legislativyREACH a zejména zcela jasně zaznělo, že pokud se záměrem nesouhlasí obec a občané katastru na kterém má technologie pracovat, je jen minimální šance, že se investorovi povede v daném místě technologii legálně provozovat.
Posledním záchvěvem aktivity investora byl oficiální dopis starostce obce, kde žádal o kladné vyjádření ke spuštění své technologie. To však nedostal. Po několika měsících, kdy technologie stála nečinně v areálu, přijely opět nákladní vozy a technologii odvezly pryč. Investor údajně od svého záměru v Bohosticích upustil kvůli odporu místních obyvatel. Jak v podobné situaci postupovat poradí i Vám nový rozcestním Arniky občané nahlas.
Aktualizováno 5. 12. 2015
Vývoj kauzy
30.3.2015 – Enerbau podává žádost o povolení k umístění stavby
13.4.2015 – stavební úřad přerušuje řízení a požaduje doplnění žádosti
29.4.2015 – investor přiváží do Bohostic pyrolýzní jednotku
28.5.2015 – schůzka investora a ČIŽP
11.6.2015 – stavební úřad provádí na místě kontrolu
16.6.2015 – Enerbau žádá oficiálně starostku obce o souhlasné stanovisko ke svému projektu
16.9.2015 – investor svou technologii v areálu zazimoval
3.12.2015 – Zplyňvací jednotka byla z Bohostic odvezena. Investor od svého záměru upustil údajně kvůli odporu místních obyvatel.
Studie
Chemická recyklace: Rozptýlení, ne řešení (Chemical Recycling: Distraction, Not Solution)
Studie odhaluje, že takzvaná chemická recyklace (depolymerizace, pyrolýza nebo solvolýza) znečišťuje životní prostředí, je energeticky náročná a má technické nedostatky. Označovat tyto technologie "recyklací" je navíc ve většině případů naprosto zavádějící, protože jen malá část takto zpracovaného odpadního plastu se ve skutečnosti stává novým plastem. Naopak, mnohem spíš jde o cestu, jak udržet v chodu plastikářský průmysl, zatímco zásadní by měla být redukce vzniku odpadů a jeho znovupoužívání a recyklace.
