Chemická recyklace (zatím) životní prostředí nešetří
Na třetím webináři ze série Arniky, věnované problematice spalování odpadů, se přednášející věnovali takzvané chemické recyklaci, se zaměřením na pyrolýzu a zplyňování. Při těch...
celý článek
Takzvaná “chemická recyklace” je souhrnné označení pro technologie založené na fyzikálně-chemickém rozkladu materiálů, mezi které patří například chemická nebo termická depolymerizace, zplyňování nebo pyrolýza. Tyto technologie jsou často prezentovány jako alternativa ke spalování odpadů ve spalovnách nebo jako “pokročilá” forma recyklace plastů. Je tomu skutečně tak?
Jak je to s tou recyklací?
Nový plast se z produktů chemické recyklace vyrábí jen z velmi malé části. Většina existujících provozů na chemickou recyklaci své produkty používá nebo přeprodává jako palivo. Chemická recyklace tak ve skutečnosti žádnou recyklací být nemusí a v takovém případě nijak nenahrazuje výrobu nových plastů z fosilních zdrojů. Naopak, falešnými přísliby zastírá, co je skutečným problémem a jádrem oběhového hospodářství, tedy předcházení vzniku odpadů, ať už plastových či jiných.
Energeticky i klimaticky náročné technologie
Žádné z existujících zařízení na chemickou recyklaci zatím neprodukuje dostatek energie pro svůj provoz, protože jde o energeticky velmi náročné technologie. Náročné jsou tyto technologie i uhlíkově a kromě toho vzniká při chemické recyklaci a spalování jejích produktů také velké množství emisí skleníkových plynů, které přispívají ke globální změně klimatu. Ke změně klimatu chemická recyklace přispívá také tím, že nijak nenahrazuje výrobu nových plastů z fosilních zdrojů ani nijak nepomáhá snižovat obrovskou nadspotřebu plastů. Tím také nepřímo podporuje stále narůstající znečištění životního prostředí plasty.
Toxické látky v plastech
Plasty obsahují celou řadu toxických přísad, jako je například bisfenol A, látky PFAS, bromované zpomalovače hoření, ftaláty, UV stabilizátory, těžké kovy a další. Zpracováním plastů při vysokých teplotách zároveň vznikají anebo se z plastů uvolňují další toxické látky. Měření prokázala toxické látky ve všech produktech chemické recyklace – v oleji, v plynu, v uhlíkovém zbytku, v emisích do ovzduší anebo v tekutém odpadu. Bez výsledků měření provedených v konkrétním zařízení na chemickou recyklaci tak nikdy nelze s jistotou tvrdit, že toto zařízení toxické látky neprodukuje.
Odstraňování toxických látek z produktů chemické recyklace tak, aby se daly dále využívat, je extrémně obtížné a nákladné, a vznikají tak další toxické odpady. Ověřenou cestou tak nadále zůstává klasická, mechanická recyklace, která produkuje méně toxických látek, má nižší uhlíkovou stopu a je celkově ohleduplnější k životnímu prostředí. Klíčové jsou ale především programy podporující předcházení vzniku odpadů a opětovné využívání výrobků a materiálů.
Chemická recyklace v České republice
Jen v České republice byla nebo je plánována stavba více než 30 zařízení na chemickou recyklaci. Kvůli jejich technickým nedostatkům, možným negativním dopadům na životní prostředí, ale i vysoké energetické náročnosti a nerentabilnosti nebylo dosud žádné z nich uvedeno do komerčního provozu.
Více o jednotlivých plánech na stavbu zařízení na chemickou recyklaci se dozvíte zde.
Žádná revoluce v oběhovém hospodářství se tak zatím díky takzvané “chemické recyklaci” nekoná.
Pokud by vás téma chemické recyklace zajímalo víc, můžete si přečíst studii Světové aliance pro alternativy ke spalovnám (GAIA), kterou Arnika přeložila do češtiny:
Studie „Chemická recyklace: Stav, udržitelnost a vlivy na životní prostředí“
O tématu se dočtete také v jedné z kapitol studie Arniky "Spalovny odpadů a životní prostředí".
